Na statku nedaleko Chýnova chová velbloudy Žaneta Fabiánová. V ohradě mi pohotově jeden z nich přirazí čumák k nosu a silně vydechne. Majitelka říká, že se seznamuje a já mám prý udělat to samé. Udělám tedy to samé. Velbloud kyne uznale hlavou, že sblížení přijímá.
Co vás přimělo k chovu velbloudů?
Jela jsem do Austrálie kvůli angličtině, prodloužila si tam víza a vyrazila na cesty. Dostala jsem se na farmu, kde chovali velbloudy. Tak se mi na ní líbilo, že jsem si tam zařídila skoro na dva měsíce práci. Od té chvíle mi bylo jasné, že chci také jednou velbloudy chovat.
Tak krátká doba stačila, aby si vás velbloudi získali?
Byla krátká, ale intenzivní. Jela jsem i velbloudí závody. Jednou se mi povedlo i vyhrát. Z naší farmy tam závodilo dokonce osmnáct velbloudů. Byla to charitativní akce, ale hodně populární.
Čím vás Austrálie ještě uchvátila?
Lidé jsou tam daleko méně stresovaní. Víc si užívají i svou práci. Je tam také nádherná příroda, deštné pralesy, úžasné moře, korálové útesy, ale i místa podobná našim.
Setkala jste se i s domorodci?
Aboridžinci, což jsou původní obyvatelé, tam žijí spíš v ústraní. Běloši mají černé svědomí, že jim vzali půdu. Snaží se jim to vynahradit. Místo, aby jim ale půdu, na které by mohli hospodařit, vrátili, dávají jim peníze. Jenže oni si nakoupí alkohol, sednou pod stromy a opíjí se. Na druhou stranu žijí i v rezervacích, kam běloch nemůže. Vyrábí různé suvenýry a snaží se je prodat.
Zpátky k velbloudům. Jak dlouho trvalo, než jste si je sama pořídila?
Několik let. Sháněla jsem si kontakty a zjišťovala, co je k chovu třeba. Nakonec stačilo zavolat do cirkusu Berousek, kde mi velbloudy prodali.
Musela jste se na chov nějak připravovat?
V Austrálii jim to fungovalo dobře. Velbloudi byli vycvičení a šlapali jak hodinky, ale když jsem si je pořídila, nešlo nic, jak jsem si představovala. Mohamed měl být vycvičený, protože vystupoval v cirkuse a byl zvyklý vozit lidi. Jenže si musel zvykat na změnu majitele a volný prostor. Chodila jsem na kurzy přirozené komunikace, sice s koňmi, ale hodně mi pomohly. Trvalo nám rok, než jsme k sobě našli cestu. Kolikrát jsem si už myslela, že Mohameda budu muset prodat. Šajtan, ten mladší, zase nebyl vykastrovaný. Dělal neplechy a pořád plival. Potom, co jsme ho nechali vykastrovat, je jak beránek.
Nevadí velbloudům, když u nás napadne sníh?
Dvouhrbí velbloudi pochází ze střední Asie. Třeba v Mongolsku padají teploty i na padesát stupňů pod nulu. Je tam sice suchý mráz, který více snáší, ale velbloudi umí regulovat svoji teplotu a u nás se také přizpůsobí. Před zimou jim naroste dlouhá a hustá srst, a ta je dostatečně chrání. Když na jaře vylínají, máme doma srsti celé pytle.
Děláte z ní něco?
Zatím jsem nesehnala nikoho, kdo by ji chtěl spříst. Je ale pravda, že z podsady, což je jemnější část srsti, se dělá vlna, která je považovaná za jednu z nejkvalitnějších.
Jezdíte s velbloudy třeba na nějaké akce?
Byli jsme s nimi dvakrát po sobě v průvodu na Znojemském vinobraní. Pozvala nás
i Česká televize na natáčení Zázraků přírody a velblouda měli přímo ve studiu.
Jak velbloudi vnímají člověka?
Když poznají, že je člověk nervózní, napnutý, zvednou hlavu a nevšímají si ho. Nikdy se mi nestalo, že by zaútočili, jako se to stává někdy u koní.
Nabízíte lidem i projížďky do přírody. Jaké reakce mají lidé, které potkáváte?
Jsou hodně překvapení. Kolikrát zastaví s autem u silnice a nevěří, že vidí dobře.
Jak máte vyjížďky zorganizované?
Na těch celodenních jsem ráda, když přijedou dva lidi. Jeden si na velblouda sedne a druhý ho vede. Často říkají, že ostatní chodí na procházky se psem a oni mají na vodítku velblouda.
Osudové setkání s velbloudy
Žaneta Fabiánová se narodila v Praze. V roce 2001 byla na rok v Austrálii studovat angličtinu. Na cestách se dostala na farmu, sto kilometrů vzdálenou od města Alice Springs. Chovali tam velbloudy a setkání s nimi Žanetě Fabiánové ovlivnilo budoucí život.
