Mizející korejská cesta
Tato cesta spojí oba ostrovy pouze na krátkou dobu jedné hodiny denně po dobu několika dnů a poté je zase zaplavena. Jedním z vědeckých vysvětlení tohoto nevšedního přírodního úkazu je přílivová disharmonie a velmi nízká hladina moře mezi oběma ostrovy.
Místní obyvatelé od nepaměti oslavovali tento okamžik na festivalu Mořské cesty (Yeongdeung Festival), který však světu zůstal neznámý až do roku 1975, kdy francouzský ambasador Pierre Randi popsal v novinách úkaz jako „Mojžíšův zázrak“. Zpráva o mizející cestě mezi dvěma ostrovy se rychle rozšířila a dnes navštíví tuto událost více než půl milionů zahraničních turistů a místních obyvatel.
Po jednu hodinu denně, kdy je cesta viditelná, přechází během čtyř festivalových dnů bezpočet návštěvníků z ostrova Jindo na ostrov Modo. K tomuto rituální přechodu se váže místní pověst, ne náhodu připomínající asijskou obdobu příběhu o Mojžíšovi. Legenda vypráví, že před mnoha lety byli lidé ostrova Jindo často napadáni tygry, a proto se rozhodli přestěhovat se na vorech na ostrov Modo. Pouze na starou babičku Ppong její rodina zapomněla. Ta se dnem i nocí modlila k posvátnému Dračímu králi moře, až se před ní ve snu zjevil a pověděl jí, že má překročit moře na cestě, kterou pro ni vytvořil. Když se druhý den ráno probudila, uviděla, že moře se rozestoupilo a může suchou nohou přejít za svými příbuznými až na ostrov Modo.
Přesně v místech, kde dochází k rozestupu moře, se nachází socha babičky Ppong a malá svatyně, postavená na její počest. Když se vydáte po obnažené pevnině až na ostrov Modo, najdete tam další sochy, tentokrát ostatní členy rodiny Ppong.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
