„Mladík se vážně popálil v ústech, když napodoboval scénu z filmu Pelíšky”
Tereza Janečková je tiskovou mluvčí Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje už šest let. Za tu dobu zažila několik opravdu netradičních situací. K některým přispěla svou všetečností média.
Jezdíte někdy na výjezdy se záchranáři nebo pracujete na operačním středisku?
Na operačním středisku nepracuji, ale operátorek si moc vážím. Jejich povolání je opravdu hodně náročné, ale dost opomíjené ze strany lidí. Do akce jezdím občas jako dokumentátorka a fotografka výjezdů. Být v sanitce jako pozorovatel je pro mě a moji práci velmi důležité.
Máte z výjezdů nějaké netradiční zážitky?
Jen co se týká komunikace s médii. Jednou mi například volal redaktor nejmenovaného deníku a chtěl vědět, jestli zemřel ten pán, co mu při nehodě kamion ujel hlavu. Časté jsou situace, kdy novináři litují, že při incidentu nebyl nikdo zraněný. Samozřejmě to nemyslí doslova a vážně, jen litují toho, že nebudou mít o čem psát. Často také slyším od televizních zpravodajů větu „Neumřel?! Tak to nic točit nebudeme.“ Člověk pak takové věci poslouchá se smíšenými pocity.
Stávají se netradiční případy ve Středočeském kraji často?
Často se nedá říct. Jsou netradiční právě tím, že se dějí málo. Je také otázkou, co všechno lze považovat za neobvyklý výjezd. Každý máme jiná měřítka.
Je nějaký, na který nikdy nezapomenete?
Je jich hned několik. Například mělničtí záchranáři asi nikdy nezapomenou na zásah, při němž byli vysláni k výbuchu v ústech. Přesně tak zněla tísňová výzva bez dalších doplňujících informací. Zmatení záchranáři nasedli do sanitního vozu a vyrazili na určené místo. Cestou si představovali, co je asi tak může čekat. Přijeli do jedné obecní hospody, kde tamní osazenstvo zkoušelo napodobit slavnou scénu z filmu Pelíšky a vypít zapálený absint. Jeden z mladíků to ošklivě odnesl. S popáleninami dutiny ústní a dýchacích cest musel být několik týdnů hospitalizovaný ve vinohradské nemocnici v Praze.
Jsou nějací lidé, kterým se takové případy stávají pravidelně nebo jsou to jen náhody? I takové smolaře záchranáři znají, ale není jich mnoho. Například k nějakému člověku s úrazem vyjede sanitka během dopoledne, po zašití rány pacienta nemocnice propustí a pošle jej domů. A hned odpoledne k němu záchranáři jedou znovu, tentokrát však k jinému úrazu.
Jak takové neobvyklé a kuriózní případy záchranáři vnímají? Pokud jde o situace s dobrým koncem, berou je jako zpestření jinak velmi náročné práce.
