Sedmnáctiletá jihlavská gymnazistka Petra Itterheimová ráda fotí. A tak měla fotoaparát připravený i při loňském rodinném výletu do zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Zachytila tam kouzelný moment při krmení zeber. Snímek nazvaný Pyžamová párty pak skončil druhý v kategorii Ze života zvířat v soutěži FotoAkademie.cz. Studentka uspěla v konkurenci patnácti set dalších soutěžících.
„Z druhého místa v soutěži mám velkou radost. Fotka přitom vznikla úplnou náhodou. Loni o prázdninách jsem jela na fotografický kurz a s rodinou jsme se při cestě zastavili ve Dvoře Králové. Měla jsem štěstí, že jsem zebry zachytila právě v takové situaci. Přišlo mi to vtipné,“ vzpomíná sedmnáctiletá studentka.
Fotku v počítači ještě před odesláním do soutěže upravila do černobílé, aby zebří pruhy lépe vynikly.
Talent i náhoda
Fotografování se Itterheimová věnuje necelé tři roky. Inspiraci našla u svého otce, který se o focení také zajímá. „Přišlo to tak nějak samo od sebe. Nejdřív jsem zkoušela fotit s malým digitálem a postupně jsem si půjčovala tátovu zrcadlovku. Četla jsem i nějaké knížky,“ vybavuje si.
Podle Itterheimové je důležité naučit se základní pravidla o fotografování, ale velkou roli při tomto koníčku hraje také štěstí a náhoda.
„Jsou fotografové, kteří si můžou naaranžovat scénu. Ale u lidí, jako jsem já, kteří mají fotografování jako hobby, záleží spíš na náhodě,“ zamýšlí se studentka.
Má raději živější fotky. Často chodí fotit přírodu a zvířata. Přiznává, že umělecké fotky lidí jí moc nejdou. „Někdy mám takový pocit, že zvířata je snazší zachytit než lidi. S těmi je totiž občas docela těžká domluva,“ usmívá se Itterheimová.
I ona stojí mnohem radši za objektivem než před ním. „Jsem hodně sebekritická. Nefotím se moc ráda, protože mám pocit, že mi to na fotkách nesluší,“ dodává.
Zkušenosti z kurzů
Už dvakrát po sobě se Itterheimová zúčastnila Letní školy digitální fotografie. Cílem kurzu je prohloubit znalosti o fotografování a digitální techniky. Dozvědět se, jak postupovat od stisku spouště fotoaparátu, přes digitální zpracování fotografie, po její tisk či archivaci.
„Na konci dne potom některé fotky nahrajeme a hodnotíme je na projektoru. Je dobré, že máme zpětnou vazbu, co je špatně a co naopak dobře,“ pochvaluje si studentka jihlavského gymnázia.
Focením se Itterheimová ale živit nechce. „Myslím si, že mi to zůstane jako celoživotní koníček. Fotí hromada lidí, konkurence je obrovská. Určitě existuje hodně fotografů, kteří to umí líp než já,“ uzavírá Itterheimová.
