Moderní zemědělci už rukama nedojí. Mají na to počítač a laser | E15.cz

Moderní zemědělci už rukama nedojí. Mají na to počítač a laser

Share on Facebook Messenger
Na Táborsku podnikají zemědělci, kteří vymysleli vlastní patenty nebo používají vyspělé technologie.

Milan Basík se stal ze zemědělského amatéra skutečným profesionálem v oboru. Krávy už nedojí ručně a v krizi přežívá díky svým našetřeným rezervám. Dalšímu zemědělci na Táborsku pomáhá, že se mu daří vymýšlet zlepšováky, kterými šetří náklady. Kromě toho má i své patenty.

Přes noc zemědělcem

Laserem naváděné dojící zařízení a počítač, který kontroluje kvalitu mléka i zdravotní stav krávy. To není scénka ze sci-fi filmu, ale běžný způsob dojení na farmě Milana Basíka a jeho otce. Na jejich statku se nikdo nemusí brodit bahnem, ani nevidí oprýskané budovy, jako měla zemědělská družstva před dvaceti lety.„Snažíme se, aby to tady dobře vypadalo. Dvůr na statku máme jako někdo dvůr u svého domu. V takovém prostředí se nám lépe pracuje,“ říká Basík. Má pouze jednoho zaměstnance. S účetnictvím mu pomáhá manželka a o telata se postará jeho maminka. Zbytek práce zastane se svým otcem.
Když Milan Basík končil učební obor s maturitou v Sezimově Ústí, rozhodl se společně s otcem, že začnou podnikat v zemědělství. Jejich předci hospodařili v Zárybničné Lhotě už od konce šestnáctého století. Po druhé světové válce jim ale statek zabrali komunisté. V prosinci roku 1993 převzali od končícího družstva čtyřicet dojnic. „Nikdo z nás na začátku zemědělství nerozuměl. Otec dřív pracoval jako řidič v družstvu. Nějaké základy sice měl, protože doma choval dva býky, věděl, že se pšenice seje na podzim, ale kolik, to už asi ne. Já jsem v tu dobu začal studovat střední zemědělskou školu a získané znalosti zkoušel v praxi. Teprve po dvou třech letech jsme posunuli chov správným směrem,“ popisuje rozjezd firmy Milan Basík.

Místo člověka robot

S otcem se zaměřil na produkci mléka. Šlechtili krávy s býky holštýnského plemene, čímž chtěli napravit špatnou práci dřívějších plemenářů. Také jim postavili novou, ze stran otevřenou stáj. „Tenkrát byla taková hala na ustájení něco nového. Nechtěli ji povolit ani veterináři. Přitom v ní krávy žijí v přirozených podmínkách,“ vzpomíná Basík, který po stavbě nové haly našel čas i na studium vysoké školy. Po čtyřech letech náročné práce přišly zisky a krávy doteď dávají mnohem více mléka, než je průměr. „Před dvěma lety se Basíkovi rozhodli místo stavby nové dojírny koupit automatické dojící zařízení. „Uvažovali jsme i o stavbě dojírny, ale tam bychom potřebovali dalšího zaměstnance, protože maminka dosáhla důchodového věku a celé roky dojila sama, nechtěli jsme ji dál tolik zatěžovat. Navíc jsme měli už špičkové stádo a pustit k němu cizího člověka by znamenalo riziko, protože správná péče a přístup lidí ke zvířeti je jednou z podmínek toho, aby hodně dojilo. Proto jsme se rozhodli pro automat,“ vysvětluje svůj záměr Basík. V současné době ale dělají Basíkovi starosti výkupní ceny mléka. Zhruba osm korun jsou jeho náklady na jeden litr. Dostává však čtyři padesát až šest. Přidělené dotace dělají v průměru jednu korunu na litr. „Nízké výkupní ceny mléka nejsou ale vidět v obchodech. Veškeré snížení spadlo na zemědělce. V současné době mě zachraňují rezervy z minulých let a naše vysoká produkce. I když čeští zemědělci vyrobí o něco víc mléka, než se může spotřebovat, přesto se k nám mléčné výrobky dováží ve velkém. České mlékárny tak nemají odbyt a musí vyvézt skoro půlku výroby ven. Jenže bez přidané hodnoty. Takže místo sýrů a jogurtů obchodují se základními výrobky, mlékem a máslem. Jejich ceny jsou na světovém trhu nízké, a to se odrazí na nás,“ naznačuje důvody problémů Basík. Podle jeho slov mu nezbývá než doufat, že se cena mléka zase zvedne a nestane se, že tuzemští zemědělci zaniknou a mléčné produkty se k nám budou dovážet jen z Německa nebo Polska.

Vědec na poli

Ještě o něco dříve než Basíkovi začal v zemědělství podnikat Josef Dvořák. V Čelkovicích postavil v roce 1991 jako první v republice soukromou farmu. Teď podniká se svým synem i v Jeníčkově Lhotě. Soustředí se ale na rostlinnou výrobu a obdělává 1600 hektarů. „Na trhu jsou obrovské zásoby obilí. Jeho cena je proto nízká. Snažím se být solidární a držím nižší výnosy, aby se cena mohla zvednout. Teď dostávám i pod dvě stě osmdesát korun za metrák nejkvalitnější pšenice, což je zhruba stejně jako za komunistů,“ popisuje problém na trhu Dvořák. Potvrzuje tak, že cena obilí je od počátků devadesátých let jedním z mála produktů, který má stejnou cenu. Přitom třeba ve stavebnictví se cena obyčejné cihly zvedla i šestkrát.
Stát totiž necitlivě reguluje výrobu obilí. Zemědělci za něj dostanou tolik, že nepokryjí své náklady za práci. Když se rozhodnou, že nebudou sít, protože se jim to zkrátka nevyplatí, zásoby zmizí a nemusí být v budoucnu dostatek obilí na potraviny. Nadvýrobu snižující ceny obilí navrhuje Dvořák řešit důkladnějším čištěním zrna a na trhu by tak bylo nejkvalitnější zboží. Průměrné by uznal jako biopalivo.
Dvořák ale nezůstává zemědělcem odkázaným na pole. Věnuje se téměř vědecké práci. Vymyslel řízení přední a zadní nápravy u tříkolového traktoru a už dlouho jedná s kopřivnickou tatrovkou o možné sériové výrobě. Vývoj strojů a zařízení si u něj zadávají i zahraniční firmy.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.