Nad dveřmi do jeho lékařského pokoje nevisí obraz prezidenta, ale portrét Františka Buriana, zakladatele světové plastické chirurgie. „Jako jeden z prvních začal s přenosem tkání. Měl obrovskou představivost a odvahu. Když se na něj podívám, řeknu si, že bych chtěl být tak dobrý jako on,“ usmívá se zástupce primáře oddělení plastické a estetické chirurgie Martin Molitor. Na olomoucké klinice ročně provede na čtyři stovky operací. Velkou část jeho pacientů tvoří lidé pořezaní od cirkulárek, po dopravních nehodách, častou příčinou úrazů jsou i výbušniny. „Rozhodně to nejsou jen ty doma vyrobené. Měl jsem pacienty, kteří nestihli petardu odhodit, protože k výbuchu došlo mnohem dříve, než bylo uvedeno v návodu. Proto nemám ani ke kupované zábavné pyrotechnice důvěru a moje děti si s ní nehrají,“ vysvětluje lékař. Většina lidí podle něj přesně neví, co má dělat po úrazu, když dojde k amputaci některých částí těla. „Poranění jsou v šoku, a mnohdy se chovají rozumněji než ostatní, kteří zmateně pobíhají a šílí,“ popisuje Molitor.
Prst v ledu
Například uříznutý prst se musí chladit, ovšem ne úplně zmrazit. Ideální je nádoba s vodou a ledem v poměru dva ku jedné.
„Může to být rozhodující pro záchranu končetiny. Rychlost, s jakou se zraněný dostane do nemocnice, nehraje tak velkou roli. Pokud je amputovaná část dobře chlazená, do čtyřiadvaceti hodin je možné prst znovu přišít. Dokonce známe i případy, kdy lékaři provedli úspěšný zákrok po třech dnech,“ dodává chirurg.
Kromě zručnosti lékaře zvyšují úspěšnost operací i stále dokonalejší nástroje, materiály, mikroskopy a nové léky. Plastičtí chirurgové v olomoucké nemocnici tak dovedou například přenést prst z nohy a přišít ho na ruku. Nebo při unikátní operaci využili slepé střevo pro rekonstrukci močové trubice.
„Pořád ale máme určité limity, nedokážeme zázraky. Třeba hodně tenké cévy je téměř nemožné sešít,“ poznamenal Molitor. Záleží i na přístupu pacienta. Pokud po operaci nespolupracuje nebo odmítá rehabilitaci, je úsilí lékařů marné.
I když jeho hlavní doménou je rekonstrukční chirurgie, provádí i estetické zákroky. Nejčastěji vylepšuje poprsí, víčka, břicho, žádané jsou i liposukce.
„Lidé si mnohdy vůbec neuvědomují, že operace trvá třeba šest hodin a může dojít ke komplikacím. Včetně těch nejzávažnějších, které končí smrtí. Proto pokaždé pacientům říkám, co se může stát. Jen jednou se mi stalo, že pacient zvážil rizika a řekl, že mu operace za to nestojí,“ vzpomíná Molitor.
Estetickou chirurgii Molitor zpočátku neměl příliš v lásce. „Časem jsem ale dospěl k tomu, že i ona dokáže pomáhat. Pokud se představy pacientů naplní, zbaví se svých komplexů a dostanou se do psychické pohody,“ míní chirurg.
Následky války
Kontrast mezi hodnotami západní civilizace a zemí třetího světa si uvědomil při loňském pobytu v africké Sierra Leone, kde pomáhal lidem postiženým občanskou válkou. Ta v zemi na západě rovníkové Afriky trvala dvanáct let a skončila v roce 2002. Pokud povstalci obyvatele rovnou nezabili, alespoň jim amputovali nebo jinak zmrzačili ruce, aby je vyřadili z boje. Takových lidí žijí v zemi tisíce. „A právě je se projekt italské nadace snaží vrátit zpět do života,“ popisuje lékař. Větší část jeho pacientů tvořili muži, není to však tím, že ženy by mezi zraněnými nebyly. Musí se však postarat o rodinu, nemají možnost odejít na tři měsíce od dětí a podstoupit operaci a rehabilitaci. Před příjezdem do Afriky viděl fotky ze Sierra Leone, takže na pacienty byl připravený. Když je na místě lépe poznal, pochopil, že jejich vnímání světa se od našeho zásadně liší. Žijí víc v kontaktu s přírodou, jsou skromnější a spokojenější. „Nemoc a smrt neberou jako trest nebo něčí vinu, ale součást života. Vztah mezi doktorem a pacientem je přirozenější, cítil jsem se tam dobře. U nás za všechno může lékař a medicína se kriminalizuje. Tady se bojím pacientů a oni mě, což není správné,“ vysvětluje lékař, který se v srpnu do Sierra Leone opět vrací.
