Moje první ušité kalhoty se nosit nedaly
Jeho předci byli malíři a umělečtí kováři a i on zůstal věrný umění. I když svým způsobem. Místo barev nebo kovů používá látky. Martin Čapek je módní návrhář, který měl už od dětství jasno, že skončí právě v tomto oboru.
„Věděl jsem, že se budu tímto směrem ubírat. Chtěl jsem hlavně něco tvořit a nakonec prostě zvítězilo oblečení,“ říká muž, který je další osobností seriálu Generace 77.
K módě měl blízko i proto, že jeho dědeček byl krejčí. V jeho stopách se vydal při středoškolských studiích. Vyučil se krejčím, potom si vybral obor návrhář a modelář. Svoje první kalhoty si ale ušil mnohem dřív – v sedmé třídě. Šlo však jen o první nezdařený pokus, protože v té době ještě nevěděl, jak se dělá střih, nebo že existuje přední a zadní díl. „Kalhoty byly nakonec ušité jen ze dvou předních dílů, takže se nedaly nosit,“ vzpomíná se smíchem návrhář.
Nenechal se odradit a další kousky už byly povedenější. Postupně se začal stále víc věnovat pánské módě. „Většina lidí si myslí, že v ní nelze něco nového vymyslet. Spojí si ji s fádním šedým sakem, kalhotami a košilí. Ale to není pravda, také u oblečení pro muže je možné zpracováním, designem a materiálem dosáhnout výborného výsledku. Existuje tam prostor pro tvorbu,“ tvrdí Čapek. Říká dokonce, že je pánská móda složitější než dámská. „Mnohem víc se v ní ukážou krejčovské dovednosti, pečlivost a preciznost,“ vysvětluje Čapek.
Obstát na trhu není podle jeho zkušeností pro začínající návrháře vůbec jednoduché. On však začal dobře. Po škole pracoval jako návrhář a modelář v olomouckých salonech, a také v Oděvním podniku Prostějov, kde měl na starosti zahraniční zakázky.
Nakonec se mu podařilo něco, co pro mnohé návrháře zůstane jen celoživotním snem: založit si vlastní značku. „Prosadit se je opravdu náročné. Kromě štěstí potřebujete na rozjezd podnikání i hodně peněz. Pokud na přehlídku nepozvete známé osobnosti, nikdo na ni nepřijde,“ popisuje zákulisí módy návrhář, který má za sebou třináct přehlídek.
Jako sběratel filmové hudby nachází inspiraci právě v muzice a filmu. Kromě toho ale i na výstavách či přírodě. „Inspiruji se také z časopisů, internetu nebo zajímavě oblečených lidí na ulici. Není snadné přicházet stále s něčím novým. Občas se zapotím, když chystám novou kolekci,“ tvrdí Čapek.
Jeho modely se vyznačují ležérností, a tu se návrhář snaží zakomponovat i do klasické společenské módy. Preferuje přírodní materiály, mezi jeho oblíbené barvy patří šedá, hnědá, žlutá a zelená.
Češi mají co dohánět
Všechny modely šije sám na zakázku, prodává je také přes internet, přičemž většinu zákazníků má v Praze. Šije však i pro Němce a za měsíc vytvoří až dvacet kusů oblečení. Zdá se mu ale, že oblečení na zakázku v Česku zatím pořád moc žádané není. „Časopisy neustále omílají, jaké budou trendy na další sezonu, ale lidé s tím neumí pracovat. Je to jen vodítko, přitom všichni je berou smrtelně vážně. Každý by si měl vytvořit svůj osobitý styl. Pořád nám chybí chuť si s oblečením trochu hrát a experimentovat,“ míní Čapek.
Hlavně v menších městech mají podle něj lidé strach, aby jiným oblečením nevyčnívali z davu. Také stejná nabídka v obchodních řetězcích k rozmanitosti módy zrovna nepřispívá. „Ve Francii projdete obchody a máte z čeho vybírat. Tady je všechno na jedno brdo, jen se liší cena,“ podotýká Čapek.
Jako návrhář by se chtěl prosadit i v zahraničí, což se mu pravděpodobně podaří dřív, než otevřít si butik v Česku. „Každopádně můj profesní sen je jasný. Chtěl bych se módě dál věnovat a stát se svojí značkou na vlastních nohou. Vždycky je skvělé, když potkám ve svých modelech lidi na ulici,“ dodává Čapek, jehož vzorem je japonský návrhář Kenzo Takada.
