Každý den chodí ke kilometr vzdálené stanici ve Vizovicích, zapíše údaje a posílá je profesionálům z Českého hydrometeorologického ústavu. Amatérský meteorolog Jaroslav Baný z Vizovic se svému celoživotnímu koníčku věnuje už přes padesát let. A letošní zimu nijak zvlášť neprožívá.
„Leden byl v průměru vlastně úplně normální, protože první týdny byly relativně teplé. Pak se teplota snížila a první únorový týden se v průměru pohyboval kolem dvanácti stupňů pod nulou. Nastaly arktické dny,“ podotýká Baný.
Když hodnotí počasí uplynulých padesáti let, vzpomíná na roky 1985 a 1987. To se denní teploty vzduchu pohybovaly kolem osmadvaceti stupňů pod nulou, ty přízemní potom až kolem minus pětatřiceti. „Letos jsem ve Vizovicích zatím naměřil denní teplotu vzduchu dvacet stupňů pod nulou,“ říká meteorolog Baný a dodává, že promrzlých už bylo dvaačtyřicet centimetrů půdy, což by mohlo pomoci zničit vajíčka škůdců, jako jsou například hlemýždi.
Potíže v zoo
„Na druhou stranu byla půda hodně vlhká, takže pokud se v ní vytvořil led, mohl poničit také kořínky rostlin. A to už moc dobré není,“ poznamenává Baný.
Mrazy zkomplikovaly život i zvířatům v Zoologické zahradě Zlín-Lešná. Velmi nízké teploty přinutily zaměstnance zoo přestěhovat některé druhy zvířat do tepla chovatelského zázemí. Překvapivě i ta zvířata, u kterých by člověk čekal, že jim mráz nevadí.
„Přestěhovali jsme pár labutí černých z australské části zoo, supů Rüppellových z průchozí expozice v asijské části a také devatenáct tučňáků Humboldtových. Každý druh tučňáka si totiž nelibuje v chladném a mrazivém počasí. Některé druhy tučňáků se dokonce se sněhovou nadílkou ve své domovině ani nepotkají, a jsou tedy překvapivě teplomilné. Z chladu mohou výrazně onemocnět, hrozí jim třeba omrzliny na nohou nebo křídlech, a to je i případ našeho tučňáka Humboldtova,“ konstatuje zoolog Pavel Shromáždil.
Tučňáci jsou tedy ve vnitřních prostorách, kde teploty neklesnou pod bod mrazu. „Nesmíte si představovat, že zvířata přemisťujeme do vytápěných prostor, to by byla velká chovatelská chyba. Některé druhy menších zvířat by takovou náhlou změnu teplot ani nemusely přežít, což znají například chovatelé drobných exotů. V jednotlivých ubikacích je teplota právě kolem nuly nebo několik stupňů nad. Jakmile arktická vlna chladného počasí opadne, vrátíme zvířata do obvyklých venkovních expozic a pro jejich organismus to nebude takový šok,“ říká zoolog.
Tučňáci ale šokem stejně prošli, a to při odchytu. Několik ošetřovatelů a zoologů všech devatenáct tučňáků jednotlivě vzalo do rukou a odneslo do zázemí. Protože však zvířata nejsou na tenhle druh osobního kontaktu zvyklá, přenesení se vehementně bránila a bylo potřeba dávat velký pozor na jejich ostrý zobák.
Zvířatům, která nemusejí pracovníci zoo stěhovat do tepla, se snaží pomoct třeba i tím, že jim dávají do výběhu vyšší vrstvu slámy nebo jim pořádně vystelou kryté přístřešky, ve kterých se mohou schovat. To pomáhá hodně například klokanům, protože v době, kdy neměli krytý přístřešek, jim v době takových mrazů hrozilo omrznutí konce ocasu, který je neustále v kontaktu se zmrzlou zemí. Některá zvířata v zoo potom chodí ven pouze na nezbytně nutnou chvíli. Například sloni afričtí, kterým ošetřovatelé před vypuštěním do výběhu natírají uši a oblast kolem očí speciální vazelínou.
Jsou ale i druhy zvířat, které mrazy snášejí bez větších problémů, třeba tygr ussurijský, velbloud dvouhrbý nebo lama vikuňa. „Máme tady také jednoho chovance, husu sněžnou, která svým českým názvem vyloženě vybízí k tomu, že má sníh a led ráda. Je to arktický druh, takže mrazy opravdu snáší dobře. Obecně ale rozhodně nemůžeme tvrdit, že těmto zvířatům ledové počasí prospívá. Jsou to druhy spíše odolné než ledumilné,“ říká Shromáždil.
Ale i v zoo pamatují horší časy. Hlavní zoolog František Hladil vzpomíná na zimu v roce 1987, kdy teploty pod nulou vydržely řadu týdnů. Zima byla tehdy taková, že museli v zahradě pochytat i volně žijící pávy, aby jim neumrzly nohy.
Zima? Tak bez procházek
Útulek pro zvířata v nouzi ve Zlíně na Vršavě je největším takovým zařízením v kraji. „Přestali jsme pejsky půjčovat na venčení. Někteří návštěvníci to ze začátku nechtěli chápat, ale my víme, co děláme. Je zbytečné pejsky vystavovat mrazu a zmrzlému sněhu, na něm totiž nejvíce trpí jejich tlapky. A k pořezání ledem už došlo. Tlapka je místo, kde se rána špatně hojí, protože peřinky jsou trvale namáhané. Za takové úrazy nám venčení nestojí, to musí veřejnost pochopit,“ říká vedoucí útulku Danuše Šmigurová a doporučuje zejména majitelům malých a hladkosrstých pejsků, aby je oblékali a venčili co možná nejkratší dobu.
Doporučení se týká i psů, kteří mají dlouhé svislé uši, ty je potřeba také chránit. Před vycházkou je dobré namazat psí tlapky hutným tukem, v krajním případě třeba i Indulonou. Funguje jako ochrana před mrazem i proti posoleným cestám.
„Po návratu z procházky je nutné tlapky opět vyčistit a natřít. U venkovních psů bychom měli dávat pozor i na jídlo. Suché granule jsou v pořádku, ale u vařeného krmení je potřeba hlídat zbytky, které mohou zmrznout a nadělat pak v psím žaludku pěknou paseku. Stejně tak voda,“ tvrdí Šmigurová.
Pracovníci valašskomeziříč ské společnosti Městské lesy a zeleň patří ke skupině lidí, kteří si nynější tuhý mráz pochvalují. „Dovolil nám obnovit přibližování a stahování dřeva. Lidé i technika se dostali, kamkoliv potřebovali. Začátek ledna byl dost teplý a bohatý na dešťové a sněhové srážky. Rozmoklý terén byl proto nepřístupný,“ vysvětluje ředitel Marek Netolička.
Lesní dělníci jsou podle něj na silný mráz zvyklí. „Jsou to tvrdí chlapi, stejně odolní jako jejich kolegové ze Sibiře,“ říká s trochou nadsázky jejich nadřízený. Vzápětí ale dodává, že když se na pár dní mrazy dostaly na dvacet stupňů pod nulou, nevydržela to technika. Teď už však zase pracuje.
Praskající stromy
Starosti mu dělá předpověď počasí, podle níž by se mráz mohl stupňovat. Kdyby se teploty v noci a přes den extrémně lišily, hrozilo by, že stromy začnou praskat. „To by pro lesy mohlo znamenat vážné nebezpečí. Nedávno jsme o tom s kolegy mluvili. Shodli jsme se, že takovou situaci nikdo z nás nepamatuje,“ dodává ředitel.
Myslivci na Vsetínsku vyrážejí v těchto dnech také do lesa. „Do krmných zařízení nachystáme medikované krmivo, které zbaví zvěř nebezpečných vnitřních parazitů,“ vysvětluje hospodář Mysliveckého sdružení Branky–Poličná Jiří Papež. Lesní zvěř je podle něj, navzdory silným mrazům, v dobré kondici.
„Zima byla až dosud mírná. Na nedávno sraženém kusu zvěře jsem se přesvědčil, že má stále ještě dostatečné zásoby podkožního tuku,“ doplňuje myslivecký hospodář.
„Nakoupili jsme třicet metráků ovsa a deset metráků cukrové řepy. Od školáků v Poličné máme deset metráků kaštanů a žaludů. Každý myslivec si zároveň nasušil několik centů sena. Zvěři jsme na zimu také ponechali nesklizené pole s kukuřicí,“ sdělil Papež.
Spí na židli, ale v teple
Je šest hodin večer. Teploměr ukazuje minus deset. Před noclehárnou valašskomeziříčské Charity postává hlouček lidí. Zdejší pracovníci je po jednom pouštějí dovnitř. Nikdo z těch, na které ještě nepřišla řada, nereptá. Na pár minutách jim nesejde. Hlavně, že dnešní noc stráví v teple.
„Přespávala jsem u syna v Rožnově pod Radhoštěm. V bytě, který jsem mu nechala, žije s přítelkyní a dvěma dětmi. Raději jsem odešla,“ říká sedmapadesátiletá Karla Rebrošová. Noclehárnu si pochvaluje.
„Spím na čisté posteli, mám se kde umýt a vyprat si, i teplé jídlo mi dají,“ dodává žena. Když ráno vstane, přejde do sousední místnosti a je v denním centru. Při čaji, kávě, polévce nebo housce s paštikou tam sleduje televizi. Ve tři odpoledne se centrum na několik hodin zavírá. „Než otevřou noclehárnu, sedávám na lavičce v supermarketu nebo na vlakovém nádraží,“ prozrazuje Rebrošová.
Noclehárna se v nynějších třeskutých mrazech otevírá o hodinu dříve než obvykle. Lidé se sem jenom hrnou. Pro mnohé je to jediná záchrana před umrznutím. Někteří jezdí z Rožnova pod Radhoštěm, kde lidem bez domova žádné služby neposkytují. Charita by tam chtěla zavést alespoň terénní služby, ale nemá peníze ani personál.
„Všech dvanáct lůžek se dvěma přistýlkami v mužské části naší noclehárny je celoročně obsazených, v ženské zůstává několik postelí volných. Přes zimu klientů výrazně přibývá. Na koho nezbude lůžko, přenocuje na takzvaných horkých židlích ve společenské místnosti. Včera jich takhle přespalo sedm. Je to opravdu kruté,“ líčí pracovnice meziříčské Charity Hana Sulovská.
Její kolega Pavel Březovják mezitím nalévá nocležníkům polévku. „Jak to bude s placením?“ zajímá se starší muž, který si s miskou přišel pro nášup. „Máte ji zdarma, darovala vám ji místní firma,“ odpovídá koordinátor noclehárny. Lidé na pomoc bližnímu naštěstí stále slyší.
„Firmy nás zásobují polévkami a pečivem, jednotlivci nosí starší oblečení. Před časem jsme vyhlásili sbírku teplého oblečení a obuvi, za čtyři dny jsme byli plní. Krize, nekrize, lidé, pokud mohou, pořád pomáhají,“ říká koordinátor.
