Mrzena si splnil sen.Předává energii

Jak žijí osobnosti narozené v roce 1977? Týdeník Sedmička přináší příběhy třiatřicátníků z Polabí v seriálu Generace 77.

Kosmonaut, modelka, popelář, fotbalista, prezident. Co dítě, to přání. Zdaleka ne všechna se vyplní. Příběh Václava Mrzeny je jiný.
„Odmala bylo mým snem hrát s kapelou, vydávat desky a natáčet klipy. To se mi beze zbytku splnilo,“ říká třiatřicetiletý baskytarista polabské metalové skupiny Rimortis.
„Desky jsem začal dostávat v deseti letech. Šlo hlavně o český pop. Kamarád však jednou přinesl kazetu – na jedné straně bylo album Radegast od Citronu, na druhé písničky skupiny Helloween. No a bylo jasno,“ říká kolínský rodák.

Učitel a první kapela

Ve čtrnácti začal Mrzena navštěvovat hodiny kytary, učil jej kolínský hudební matador Ladislav Dousek. O tři roky později s kamarády založil svoji první kapelu.
„To však byla spíš studentská záležitost. Pak jsem působil v pop-rockové kapele Husbery, v níž jsem se potkal se svým současným spoluhráčem, kytaristou Pavlem Pokorným,“ vzpomíná Mrzena, velký fanoušek německé metalové skupiny Gamma Ray.
„S Vaškem jsme na stejné životní i hudební vlně. Známe se jedenáct let. I kvůli němu jsem začal hrát s Rimortis. Věděl jsem, že má jasné představy a jde si za nimi,“ říká Mrzenův spoluhráč z kapely Pokorný.
Kapelu Rimortis založil Václav Mrzena ve svých dvaadvaceti. Během jedenácti let existence se zařadila mezi legendy polabské hudební scény. Důkazem je šest vydaných desek a stovky koncertů po celém Česku. Proč hudebníka nadchla právě basová kytara? „Při plánech na sestavení skupiny mi došlo, že budu mít na starost veškerou organizaci kapely. Sjednávání koncertů, skládání hudby, produkci. To zabere spoustu času. Proto jsem zvolil méně náročný nástroj, kterým – alespoň u nás – basa je,“ říká s úsměvem Mrzena.
Kapelník namířil s Rimortis metalovým směrem. „Power speed metal, který hrajeme, je v překladu svižná, melodická, rocková hudba. Takhle hudbu cítíme, a proto ji tak hrajeme,“ vysvětluje hudebník.

Bubebník na zádech

Perlou každé metalové kapely jsou bezesporu jejich živá vystoupení. Rimortis jich stihne za celý rok několik desítek, od Aše po Vsetín. „Na koncertování mě nejvíc baví, že si s bandou zahrajeme naše vlastní písničky. A pak je samozřejmě vždycky skvělé být v kontaktu s publikem. Když lidi zpívají s námi a my jim můžeme předat energii, kterou do hudby vkládáme,“ vypráví Mrzena. Kromě pozice baskytaristy mu patří také post dvorního textaře písní Rimortis. „Vždycky to tak bylo a bude. Inspiraci čerpám v reálných historických příbězích nebo ve sci-fi námětech. Ale úplně nejvíc textů vychází z mých osobních zážitků a názorů,“ říká třiatřicátník, který se kromě hudby věnuje v „civilu“ ekonomice a obchodu. Na koncertech už zažil řadu zábavných a pozoruhodných zážitků. „Vtipná a zároveň dramatická byla chvíle, kdy náš bývalý bubeník během jednoho koncertu spadl po zádech dolů z metrového praktikáblu (přenosný podstavec, pozn. aut.). Nejprve nás to pobavilo, ale vzápětí nám došlo, co všechno se mohlo stát. Naštěstí se jen oklepal, usmál se a hrál dál,“ říká kapelník.