Kuba, Rozárka, Jerry, Ara, Kalimero. To je jen zlomek dravců, kteří vás přivítají na zahradě Jaroslava Oszeldy. Na bidýlkách a ve voliérách jich tu majestátně posedává celkem třicet jedna.
Karvinského sokolníka okouzlily dravci už v útlém dětství. Pouto, které si k těmto zvířatům vytvořil ho před deseti lety dovedlo až na profesionální dráhu. V současné době téměř není dne, kdy by se svými zvířecími společníky nevystupoval nebo nelovil. Dravcům nejrůznějších druhů věnuje docela vše.
„Co je to dovolená? Netuším,“ směje se Jaroslav Oszelda. „Bez denního výcviku a kontaktu se zvířaty se sokolnictví neobejde. Není to jako se psem, kterého vám kdokoliv pohlídá. Dravci potřebují pečovatele, který se vyzná. Právě proto si tolik cením podpory ze strany rodiny. Bez ní by to nešlo,“ vysvětluje dále sokolník.
Člověk, který se chce věnovat sokolnictví musí být starší osmnácti let, neobejde se bez loveckého lístku a sokolnického průkazu. Zájemce musí složit náročné zkoušky ze zákonodárství. „Pokud to ale člověka baví, není v učení žádný problém,“dodal Oszelda.
Dravce nevyužívá jen při osvětových akcích ve školách a jiných společenských akcích, ale také při lovu. „Když lovíme se sokolem a psem, má sokol nejprve na hlavě čepičku. Za pomoci psa zvěř vyhledáváme. Tehdy, až pes tak zvaně vystavuje, což znamená, že v okruhu 3 až 4 metrů od něj je kořist, čepičku sokolovi sundám. Pták krouží nad zemí a po chvíli se na kořist vrhne,“ líčí průběh lovu Jaroslav Oszelda. Pouze jeden z deseti pokusů je úspěšný. Podle karvinského sokolníka jde proto o nejhumánnější formu lovu. Jde o zážitek. „Proti zbrani zvíře šanci nemá, dravci ale může uniknout,“ tvrdí Oszelda.
„Sokolnictví je adrenalin. Majestát, který dravci vzbuzují je ohromný, to mě na nich přitahuje. Výcvik závisí na schopnostech sokolníka a vlastnostech dravce. Chce to ale spoustu trpělivosti. Musíte totiž vy zlomit dravce, ne on vás,“ řekl na závěr Jaroslav Oszelda.
