Muzeum nabízí Brno s mrakodrapy

„Rád se nořím do cizích bytů, do té odpolední samoty. Zbožňuju ložnice, jejich tiše šeptané i ukřičené příběhy. A dětské pokoje, odložené sny se tam vznášejí jako malá slunce, která zvolna ztrácejí sílu. Mám lidi rád. Jsou tak zvláštní.“
Příběh o bytosti navštěvující domy vítá návštěvníky výstavy komiksů Tomáše Kučerovského v Husitském muzeu. Spoluzakladatel komiksové revue Aargh! přivezl díla starší i nejnovější. V roce 2006 vznikla Ptačí perspektiva, díl komiksu na téma migrace vytvořený na workshopu v Singapuru. Autorovi se v příběhu ptáka daří zobrazit pocity emigranta. Touha po městě, smutek z vyhoštění, vystřízlivění, hledání místa k usazení, kde „mě má žena může milovat znovu“. Symbol ptáka se opakuje i v šokující epizodě Dotek. Muž přeměněný v opeřence navštíví samotu dívky s ohnivými vlasy, miluje se s ní, odlétá. Komiks má obrovskou energii, emoce, ač je možná nejen pro děti nepochopitelný. „Ty to nechápeš, synku? Já vlastně taky ne,“ prohlásila jedna z návštěvnic.
Výstava nese název Z deníku paralelního cestovatele, shodný s jedním z autorových komiksů. Ten mapuje zajímavé i bizarní projekty, k jejichž realizaci nedošlo, a taky domýšlí, jaký by měly dopad na okolí a vývoj české architektury. Příkladem může být Baťův projekt prvního evropského mrakodrapu v Brně, který nedostal povolení. V Kučerovského komiksu ale už v roce 1930 sídlo firmy ční nad domy v centru. „České Chicago. Stačilo málo a výstavba mrakodrapů nebyla uskutečněna a Brno zůstalo místem s komplexem druhého města. V devadesátých letech ale došlo k přesunu parlamentu a Praha zůstala jen chráněným skanzenem,“ píše se v komiksu.
Od komiksů čeká návštěvníky až příliš ostrý přechod k táborskému umělci Aleši Slavíkovi. Výběr z díla na začátku nabízí povedený, ale z kontextu vytržený obraz Zamyšlení s múzou. Na rozdíl od slavného obrazu z pražské Slavie se zde piják zamýšlí u piva a zelené. „Navazuje“ cyklus Moji zlatí známí neznámí. Styl portrétů zabíhá o několik století zpátky, tváře si ale autor vypůjčil ze současnosti. Inspiroval se přáteli, známými i lidmi náhodně potkanými, kteří ho zaujali.
Snad nejpůsobivější je část věnovaná křesťanské mystice. Stěny galerie jsou pokryté ikonickými zobrazeními archandělů, svatých, madon. „Aleš Slavík v této oblasti dosáhl nejen řemeslné dokonalosti, ale daří se mu vtisknout i duchovní náboj. Obrazy si vyžádala i pravoslavná církev,“ doplňuje Jakub Smrčka, ředitel muzea.
Výstava končí směsicí nezařaditelných děl. V poslední místnosti nelze neobdivovat nábytek, který Slavík, mimo jiné i restaurátor, vyzdobil malbami. Témata napovídají, že autor je bývalý námořník. V muzeu dopluje do cíle
7. srpna. Nový galerijní prostor byl v Táboře dlouho očekávaný. „Naše galerie navazuje hned na sál, je rozsáhlá, mohou v ní být dvě výstavy naráz,“ popisuje ředitel. Historické zdi prý ale musí chránit šedou látkou potažené panely, které nepůsobí příliš esteticky. To se podle ředitele může změnit s dalšími penězi. Teď je cílem věnovat prostor vždy dvěma umělcům. První výstava má souviset s regionem. Druhou část požadavky neomezují. Smrčka by v ní vždy chtěl nabídnout něco překvapivého či moderního nebo pro Táborské neznámého. „Chci, aby výstavy přitáhly místní, kteří na muzejní sbírky nepřijdou. Aby muzeum žilo nejen v sezoně, ale i v zimě,“ uzavírá.