Na čokoládu nově i do muzea

Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře přivítá první návštěvníky v září. Chce přilákat třicet tisíc návštěvníků ročně.

Historický dům pod Žižkovým náměstím v Táboře provoní čokoláda. Lidé si tam od začátku září prohlédnou historické obaly, marcipánové ztvárnění pohádek či cukrářský model Tábora.

Aztécký panovník Montezuma v jedné z mnoha místností vysvětlí cestu čokolády od vypěstování kakaa až po výrobu bonbonů. Ve sklepení hosté zažijí čokoládové peklo. Celý rok budou v muzeu přednášky, workshopy, dílny pro děti, divadla a čokolatérie nejen pro návštěvníky muzea. V ní se budou vyrábět pralinky s čerstvým ovocem či bylinkami.

Projekt Muzea a čokolády a marcipánu v Táboře nabídne ještě mnohem více. I proto má četný zástup kritiků. Někteří poukazují na přemrštěné náklady. Pověsti muzea neprospěla ani kauza, kdy se objevilo podezření z machinací při rozdělování peněz z Evropské unie. Muzeum totiž dostalo čtyřiatřicetimilionový grant. Petře Kovandové, která dotaci dostala, nadšení neubývá a věří, že muzeum Táboru přinese jen samá pozitiva. Podnikatelka už několik let buduje českou značku čokolády BON BON.

Může se pochlubit dvanácti prodejnami po republice, dalšími v Bulharsku, Slovensku a brzy i v Chorvatsku. Ročně tato značka vyrobí šestatřicet tun pralinek. Vše začalo právě v Táboře, kde otevřela první prodejnu. Výrobnu má v Černovicích.

Debata s Okamurou

Svým vřelým vztahem k Táboru obhajuje i to, proč muzeum čokolády zakládá zrovna v tomto městě. „Kde jinde? Mám to tu ráda, žiji tu. Mohla jsem projekt směřovat třeba do Krumlova, kde mi dokonce nabízely prostory za symbolickou cenu. Jednou jsem dokonce o nápadu mluvila s Tomiem Okamurou, a ten mi vyčítal, že to dělám moc srdcově, že jsem hloupá, že chci něco takového budovat v Táboře a ne třeba ve Vídni,“ říká Kovandová.

Svůj sen buduje v domě, který koupila už s tím, že v něm chce muzeum čokolády. To mělo být původně mnohem skromnější. Kovandová chtěla začít s jednou, dvěma místnosti a padesáti exponáty. Na víc prý nemyslela. Seznámila se ale s Lukášem Hůlkou, který ji upozornil na možnost získat peníze na projekt z grantů a v případě úspěchu udělat muzeum velkolepě.

Evropské peníze společně získali, umístili se jako čtvrtý nejlepší projekt v páté výzvě Regionálního operačního programu Jihozápad. Na tu ale padlo podezření z machinací.

„V únoru 2010 jsme podepsali smlouvu o přidělení dotace, začali stavět. Jenže pak na kraj přišla kriminálka a my museli zakonzervovat stavbu, do které už šlo půldruhého milionu. Nicméně ministerstvo financí později náš projekt prověřilo a znovu schválilo,“ vysvětluje Lukáš Hůlka, projektový manažer muzea.

Stojí si za tím, že projekt byl zkrátka kvalitně napsaný, a to je důvod, proč dostal peníze. Navíc zapadá do strategického plánu cestovního ruchu města Tábora. Do města má přivést tisíce turistů v „mrtvém“ zimním období a vytvoří nejméně třináct pracovních míst, z toho polovina připadne invalidům či hendikepovaným.

Přesto u některých obyvatel Tábora přetrvává nedůvěra k projektu. Jeden z kritiků je například Radek Růžička. „Podle mě jde o předražený projekt, špatně využité evropské peníze. Částka třicet milionů na opravu domu je moc. Když by měli majitelé muzea projekt zaplatit ze svých peněz, jistě by náklady dokázali stáhnout na cenu o řád nižší,“ domnívá se Růžička.

Za nejednoho Táborana mluví i v otázce tradice. Muzeum by chápal v případě, že by v Táboře měla výroba bonbonů stopadesátiletou tradici. „Takhle je to, jako kdybych tady chtěl zřídit muzeum švýcarských hodinek,“ dodává Růžička.

Jeho názor táborský starosta Jiří Fišer označuje za tradiční táborský konzervatismus. „Nebudeme tu přece donekonečna zapíjet středověké chorály medovinou. Věřím, že místní lidé dokážou poznat kvalitu a umí ji přijmout a ocenit. Záleží jen na muzeu samotném,“ myslí si starosta.

K tomu, zda je dotace na muzeum přemrštěná, se vyjadřovat nechce. Spoléhá i na to, že projekt bude pod zostřeným dohledem kvůli inkriminovaným výzvám ROP Jihozápad.

To potvrzuje i projektový manažer muzea. „Projekt je hlídaný snad pěti agenturami, ty přijdou, spočítají vám i všechny židle, zda je vše účtované, jak má. Navíc bych chtěl zdůraznit, že do muzea půjde spousta peněz ze zdrojů paní Kovandové,“ doplňuje Hůlka.