Na flám? I stovka stačí

Méně tvrdého alkoholu a z hospody dřív domů. Návštěvníci karlovarských restaurací víc počítají.

Lidé z Karlových Varů šetří. Zatímco ještě před několika lety vesele posedávali s přáteli do svítání v barech a pili jednoho panáka za druhým, dnes už si většina z nich dobře rozmyslí, kolik peněz si s sebou na flám vezmou. Společenští však zůstávají stále stejně a od návštěv restaurací je cena alkoholu neodrazuje. Nezdrží se ale tak dlouho jako před lety.
„Zatímco dřív utratili lidé pětistovku za večer, dnes je to jen stokoruna. Naši hospůdku mají zákazníci rádi, ale víc počítají a panáků si nedají tolik,“ uvádí Tomáš Kneissl, majitel restaurace U Tomáše. Délka pobytu v restauracích však není to jediné, v čem se lidé z Varů změnili. Whiskey, tequilu a bourbon stále častěji nahrazují českou a moravskou alkoholovou klasikou. Vracejí se k pití fernetu, piva, becherovky, ale také domácích pálenek. „Ořechovku si u nás dávají i dámy. Ačkoli je čtyřicetiprocentní, má zároveň jemnou chuť. Lidé hodně chtějí také ferneta, tedy naprosto nesmrtelnou klasiku,“ říká Marek Chalupa, majitel tašovické restaurace U Kapličky.
V nejbližších dnech čeká na karlovarské číšníky nápor festivalových hostů, kteří pijí hlavně mojito. Populární míchaný nápoj si objednávají spíš mladí lidé, kterým pivo příliš nechutná. „Jsou na něj zvyklí z velkých měst. Dívky pijí také swimming pool, chutná jim jeho příjemná a sladká kombinace ingrediencí. Starší lidé koktejly ochutnají jen ze zvědavosti, ale když k nám přijdou, už přesně vědí, co si k pití dají. Ženy chodí většinou na víno,“ říká Chalupa.
V karlovarských domácnostech se objevuje ještě jeden fenomén, a to pivní. Kvůli vyšším cenám točeného piva v lednicích mnohých lidí stále častěji cinkají vychlazené lahve zlatavého moku z obchodů. Mezi pivaři získává body i karlovarská jedenáctka z Bernardu. „Chceme obyvatelům Karlových Varů nabídnout jejich vlastní pivo,“ říká obchodní manažer humpoleckého pivovaru Zdeněk Mikulášek.

Hopsinka a cinzano

Cinzano, gruzínský koňak, hopsinka, Malibu. Kdysi populární nápoje si dnes v restauracích objedná už málokterý host. Stejně jako oblečení, také alkohol podléhá módním vlnám. Jejich atak ovšem přišel až po revoluci. Před rokem 1989 alkoholový sortiment příliš rozsáhlý nebyl.
„Ženy tehdy chodily na vermuty, cinzana nebo campari, muži pili whiskey. Populární byly také bolsy. Dnes lidé pijí, na co mají chuť. Sortiment je minimálně desetkrát širší, než byl tehdy,“ vzpomíná Ondřej Mohelnický, který se v pohostinství pohybuje téměř osmatřicet let. Chutím lidových vrstev tenkrát vévodil rum a od sedmdesátých let se na prvních příčkách popularity držela vodka a fernet. Pokud zákazníci zašli do některé z luxusnějších karlovarských restaurací, na točené a někdy i lahvové pivo mohli rovnou zapomenout. V nápojovém lístku ho nenašli. Kvůli jednotným státním cenám si jej však mohli dopřát za stejné peníze jak v Karlových Varech, tak například v Krkonoších. Samostatnou kategorii tvořila předrevoluční vína, mezi kterými zářil Cechovní pohár. Levnější variantu zábavy zajišťovala ovocná dezertní vína, takzvaná čůča, která si silnější nátury vylepšovaly francovkou.

Malibu rozzářilo domácnosti

Pravé orgie s různými alkoholovými lahůdkami zažili návštěvníci karlovarských diskoték, barů a hospod v devadesátých letech. „Hopsinku tehdy pili všichni bez rozdílu. Dnes už v restauraci ani nemám. Tak jednou za dva roky se mě na ní ještě někdo zeptá,“ říká Jaroslava Havlíčková, provozovatelka restaurace Country Saloon ve Staré Roli. Hitem porevolučních let byl kromě peach vodky, tedy hopsinky, také rum s kolou, irské whiskey, houby a Malibu. „Když jsem dělal číšníka, chodili za mnou lidé a prosili mě, abych jim lahve od Malibu schovával. Vyráběli si z něj lampičky. Lahev vsadili do dřevěného podstavce a spustili do ní objímku se žárovkou. Byl to jeden čas velký hit,“ směje se Václav Trosman.
Zájem lidí o Malibu postupem času opadl, stejně, jako o peach vodku. Přízeň si neudržel ani takzvaný švestkáč neboli Drakula, který číšníci před deseti lety roznášeli ve zkumavkách. Nahradila jej zvlášť u žen oblíbená jablíčka a další ovocné příchutě se šestnácti procenty alkoholu. Oproti předchozím letům se změnil také objem velkých panáků. Zatímco ještě nedávno je číšníci nalévali do takzvaných nula pětek, většina restaurací nyní používá míru 0,04 litru. Díky nižšímu objemu mohou návštěvníci i nadále platit za alkohol podobné ceny, na které byli zvyklí. „Je to určitý kompromis mezi cenou a množstvím,“ říká Marek Chalupa, majitel tašovické Restaurace u Kapličky.

Kocoviny ze soutěží

Na to, jaký alkohol se bude v hospodách pít, mají často vliv také dealeři alkoholu. Objíždějí hospody, které zásobují cenami do různých pijanských soutěží. Zákazníci pak z restaurací sice vycházejí poněkud vratkým krokem, zato však ve slušivé mikině nebo kšiltovce ozdobené značkou likéru, který díky následné kocovině už nikdy neochutnají. Co se však v karlovarských restaurací nezměnilo, je o něco vyšší chuť hostů utrácet, pokud za sebou mají výplatní termín.