Na jachtě k ostrůvkům Grenadin

Grenadiny

Grenadiny Zdroj: Klara Skodova

Na jihu Malých Antil najdete karibskou rodinku se společnou vlajkou. S ostrovem Svatý Vincenc totiž tvoří jeden stát ještě dalších 32 ostrovních trpaslíků, souhrnně nazývaných Grenadiny. Tady teprve poznáte, kolik odstínů může mít modrá, jak moc může být písek jemný a jak roztodivně mohou být tvarované korálové útesy.

Naše jachta, šestnáctimetrová bílá krasavice jménem Lady Blue, ladně klouže po vlnách a my se pomalu blížíme k ostrovu Svatý Vincenc. V dřívějších dobách se mu říkalo i Hairoun neboli Požehnaná zem. Dnes se takto požehnaně jmenuje místní pivo. Z paluby lodi si prohlížím zdejší dominantu - sopku Soufricre, mohutná hora porostlá bujnou vegetací má totiž jednu vadu na kráse. Vypadá, jako by měla neštovice. Ze záplavy zeleně vystupuje spousta malých bílých teček, aspoň tak to zdálky působí. „To jsou domky pěstitelů marihuany,“ zachytí můj pohled kapitán Honza Meškán, „mají tam schovaná svá políčka.“ Zvěsti tedy nelhaly, místo hotelových komplexů nás tu vítají konopné plantáže.

Karibský Jaroslav, rum a marihuana

Kotvíme v zátoce Wallilabou na severu ostrova. Největší pozornost tu budí dřevěná bouda mezi palmami - místní bar. Příjezd plachetnice na chvíli mění poklidný den místních. Zdraví se srdečně s kapitánem Honzou Meškánem, který brázdí zdejší vody dobrých dvanáct let se svou ženou Zuzanou a synem Nikolasem. Pronajímají svou loď turistům a ukazují jim půvaby Karibiku. „Ahooj, jak se maš,“ slyším najednou. Ze zápraží baru na nás vesele mává černoch v tričku s nápisem Praha. Na hlavu si dává kšiltovku, ze které září načmárané jméno Jaroslav. Po stylovém českém uvítání se zdravíme i pěkně po karibsku. Pěst na pěst, přiložit zpátky na srdce, „respekt“. Majitel místního baru je postavička známá všem jachtařům kotvícím ve Wallilabou. Vlastním jménem Anthony, českým, slovenským a polským posádkám se ale představuje jako Jaroslav.

Karibský barman Jarda si svou přezdívku zvolil podle hrdinných českých námořníků, kteří v jeho baru dokázali pít celou noc.Karibský barman Jarda si svou přezdívku zvolil podle hrdinných českých námořníků, kteří v jeho baru dokázali pít celou noc. | Klara Skodova

„Jednou přijely tři české lodě a tady v baru z toho nakonec byla hodně dlouhá noc. Nejdéle vydrželi dva členové posádky, oba jménem Jaroslav. A tehdy jsem se stal Jaroslavem třetím,“ vypráví mi rozesmátý muž. Vcházíme do jeho plážového království, interiér baru zdobí spousta věcí, které tu zanechali jachtaři z celého světa: vlajky, obrázky, fotky, čepice. Českou trikoloru vidím hned, nahoře na polici se válí pár kšiltovek s vyšitým Czech Republic nebo Praha a přímo přede mnou je přišpendlená platná stokoruna. Jaroslav triumfuje a přináší CD Katapultu, jeho nejoblíbenější české kapely. Zná ještě Šlapeto a Kamelot. Nakonec nám namíchá místní nejoblíbenější nápoj - rum punch. Je to pořádná porce rumu s džusem a strouhaným muškátovým oříškem, který roste všude kolem.

Svatý Vincenc je vyhlášeným producentem marihuany. V úmorném vedru teď scházíme z rozpálené silnice na úzkou vyšlapanou cestu v džungli. Cestou potkáváme několik rastamanů s napěchovanými ranečky na zádech, trochu skrytými pod dlouhými dredy. Část sklizně marihuany pokryje místní spotřebu, zbytkem zásobují rychlé lodě celé širé okolí. Statečně překonáme dva potůčky, až vystoupáme na kopec posetý konopím. Na pečlivě obdělávaném políčku šumí ve větru spousta tenkých zubatých listů. Mladý průvodce nám vysvětluje taje pěstování a pak následuje ochutnávka. Nabízí nám právě ubalenou cigaretu, jeho už celkem třetí. Kdo chce, potáhne si, stejně tak si můžete vzít pár semínek nebo se jen tak kochat.

Bequia a český domorodec

18 km2 stačí ostrovu Bequia, aby se pyšnil tím, že je největším z Grenadin. Jeho název znamená ostrov Mraků a dříve byl známý hlavně kvůli tomu, že se tu stavěly a opravovaly lodě, vyráběl rum a lovily velryby díky blízkosti velrybích tažných tras. Mezinárodní velrybářská komise tu lov těchto kytovců ve velmi omezeném množství povoluje i dnes. Podmínkou je ovšem zachování tradičních postupů lovu, tedy pomocí harpun z malých plachetnic. Díky tomu se některé roky nepodaří chytit ani jeden kus.

GrenadinyGrenadiny | Klara Skodova

Podlouhlý, stále se klikatící ostrov okouzlil jednoho Čecha natolik, že se tu natrvalo usadil. „Před deseti lety jsem odplouval z Evropy, chtěl jsem jižněji,“ usmívá se sympaťák, který si říká Michael Art, „a postupně jsem na lodi doputoval až sem. Na Bequii se mi líbilo nejvíc, v roce 2006 jsem si tu koupil pozemek, založil Diamond Bar and Restaurant a mám tu i sedmiletého syna.“ Na terasu jeho baru za chvíli přibíhá malý Miguel a z hovorové angličtiny plynule přechází do češtiny.

Rostliny marihuany najdete všude na svazích sopky Soufrière.Rostliny marihuany najdete všude na svazích sopky Soufrière. | Klara Skodova

„Mluvím na něj česky, takže umí dobře. V létě pravidelně jezdíme do Čech za mými rodiči,“ vysvětluje Michael. Dobře se vyzná ve zdejších rumech, a tak před nás vyloží několik láhví. „Mezi místňáky je nejoblíbenější Sunset, tedy západ slunce, a ten opravdu nastane, když se toho napijete,“ vypráví pobaveně Michael, „tenhle rum má totiž 84,5 procenta alkoholu. Mně osobně chutná třeba La Mauny z Martiniku nebo Mount Gay z Barbadosu.“

Trpaslíci Grenadin

Opravdový ráj jachtařů, to jsou malé ostrůvky Grenadin, na které se jinak než po moři nedostanete. Na Mayreau spouštíme kotvu v nezapomenutelné zátoce: její střed tvoří jen úzký pruh písku a od druhé strany ostrova nás tak dělí jen pár desítek kroků. Nejmenší obydlený ostrůvek Grenadin má zhruba 300 obyvatel a dá se snadno obejít za jeden den. Průzračná tyrkysová voda nabízí pohled na rej ryb pod naší jachtou, poklidné šplouchání vln přehluší jen rackové a občas motor přijíždějící lodi. K životu a zážitkům tu nepotřebujete víc než plavky, brýle, šnorchl a ploutve. Stačí ponořit hlavu pod hladinu a rázem se ocitnete ve světě pestrobarevných ryb a korálů.

Očima autorky: Klára Škodová, cestovatelka a publicistka

Vždycky jsem chtěla plout po moři, ale na jejich stránky jsem narazila náhodou. Jachtařský pár, který vyměnil jižní Čechy za jižní Karibik. To mě zajímalo, chtěla jsem vidět Karibik bez turistů, chtěla jsem alespoň na chvíli poznat život na lodi a chtěla jsem s Honzou a Zuzkou něco natočit pro Český rozhlas.

„Sem na jih zas tolik lidí nejezdí, chce to mít loď, takže jsou tu většinou jen jachtaři. A teď v květnu je po sezoně, takže bude klid,“ tvrdil mi Honza. A měl pravdu, žádný hon na turisty a nabídka nejrůznějších cetek. Ve Wallilabou jsme třeba sháněli odvoz do hlavního města a oslovili místního chlapíka, který vlastnil auto. Chtěli jsme mu dát vydělat, cestu by měl placenou a zabrala by mu hodinu i s návratem. Nakonec to nedopadlo, neměl totiž čas. Musel se celý den poflakovat po pláži, povídat si s kamarády a koukat na moře. Tady zkrátka plyne čas v pohodovém rytmu reggae. Zvyká se na to rychle.

Zážitky z Lady Blue patří k mým vůbec nejlepším. Mezi poznáváním jednotlivých ostrovů a zdejších plážových barů, válením v písku, šnorchlováním a chytáním ryb jsem se na ostrově Bequia stihla i vdát. Pěkně po karibsku - v klidu, no stress.

Přijíždíme na ostrůvky Tobago Cays s dlouhými plážemi s nejjemnějším pískem a moře kolem hraje snad všemi odstíny azurové. Čtyři z nich vytvářejí uzavřenou lagunu, pátý je stranou. Největší zdejší atrakcí jsou bezesporu velké želvy, u pláže ostrova Baradal můžete pozorovat karety obrovské a karety pravé. Oba druhy patří mezi ohrožené, kareta pravá je dokonce kriticky ohrožená, tady se jim ale díky ochraně daří. O jejich bezpečnost se tu starají zaměstnanci mořského parku i členové organizace WIRECAST. Karety jsou tak chráněny před nelegálním lovem a zhruba od března do listopadu pravidelné hlídky monitorují jejich hnízda na zdejších plážích.

GrenadinyGrenadiny | Klara Skodova

Obrovské želvy si s elegancí starších dam klidně plují tyrkysovou vodou a je snadné se k nim přidat. Lidské obyvatele tyto malé ostrůvky nemají, jen želvy a pak spoustu leguánů. Ostrůvky Tobago Cays jsou opravdu korunovačními klenoty Grenadin, jak se o nich říká.

Článek vyšel v časopisu Lidé a Země