Je to město cyklistům zaslíbené, říkají dopravní experti o Uherském Hradišti. Upozorňují tím na fakt, že má největší síť cyklostezek v celé republice. A místní lidé jen potvrzují svou pověst vyznavačů jízdních kol. Podle poslední analýzy Českého statistického úřadu dokonce jezdí na kole do práce každý čtvrtý Hradišťan.
„Toto město patří republikově k nadprůměru. Hradišťský způsob řešení cyklodopravy často dávám jiným za příklad,“ říká Jaroslav Martinek z Centra dopravního výzkumu.
Na kolo často nasedají například zaměstnanci podniků v kunovické průmyslové zóně, obyvatelé největšího hradišťského sídliště Štěpnice i ti, kteří míří do Starého Města na nákupy. Na kole po městě jezdí lidé do nemocnice, na poštu, na úřady, do kina a v létě i za koupáním.
Problémy vyřeší zákon
Přesto nejsou podmínky pro cyklisty zdaleka ideální. Vedoucí hradišťského odboru dopravy Radim Šupka je tak spolu s dalšími odborníky součástí pracovní skupiny ministerstva dopravy, která připravuje nová pravidla do cyklisty. Změna má spočívat třeba v tom, aby kolaři nemuseli přerušovat jízdu tak často, jako jsou k tomu nuceni na některých úsecích dnes.
Například novou cyklostezku z centra města do okrajové části Jarošov totiž několikrát přerušuje vjezd z hlavní cesty do bočních ulic. Kvůli tomu musí cyklista na pouhých dvou stech metrech sesednout a zase nasednout hned desetkrát. „To je odstrašující příklad, ale při stavbě jsme museli dodržet platný zákon. Přesně takové absurdity chceme novými předpisy odstranit,“ prohlásil Šupka.
Vzhledem k tomu, že jezdí v Hradišti tolik lidí na kole, zaznamenávají strážníci více přestupků páchaných právě cyklisty. Podle statistik lidé často jezdí v pěší zóně a nemají na kole odpovídající vybavení. „Na kole mi chybí zvonek a zadní odrazka, ale už se to chystám opravit. Snad bych se nějak se strážníky domluvil,“ věří třeba šestatřicetiletý cyklista Tomáš Řepka.
Hrozí mu však pokuta až dva tisíce korun. Stejně jako cyklistům, kteří nerespektují značky na jarošovské stezce. „Pokud je někde spousta značek a cyklista svým prohřeškem neohrožuje chodce, můžeme přistoupit k domluvě. Obecně to ale určitě neplatí,“ upozornil zástupce velitele strážníků Vlastimil Pauřík.
Stovky lidí už oprášily svá kola, další to čeká v blízké době. Je jeden z prvních slunných jarních dní a také redaktorka Sedmičky vyráží se svými dvěma dětmi na jízdu po okolí Uherského Hradiště. Aby mohla otestovat podmínky pro cyklisty, půjčuje si krátce po obědě za stokorunový poplatek kolo v městském informačním centru.
Jízda začíná, první cíl je štěpnické sídliště. Na něj se lze dostat po nové cyklostezce pod železniční tratí nebo třeba zkratkou: takzvanou myší dírou. Kdo zvolí druhou možnost, stejně jako redaktorka zjistí, že si příliš času neušetří. Kvůli chodcům, autům a špatnému terénu cesta ve srovnání s tou po cyklostezce rozhodně rychlejší není.
Kunovický les hrůzy
Přes sídliště Štěpnice, kudy míří testovací skupina do Kunovic, cyklostezka chybí. Vozík s dětmi tak drncá po panelové silnici. Ani v kunovickém lese to však není lepší. Mezi velkými prasklinami v asfaltu se špatně kličkuje a chuť slézt z kola je čím dál větší. Přitom tudy denně projíždí stovky lidí. Dlouho se už ale nebudou muset kodrcat. V létě totiž dělníci silnici opraví.
Dřevěný most přes Olšavu, přes který každý den míří do práce zaměstnanci leteckého závodu, příliš důvěry nebudí. Stačí ale trocha odvahy a je to. Obavy byly zbytečné, most drží. Následná cesta podél řeky je klidná, dostatečně široká a bezpečná.
Pohodlně jen po stezce
Redaktorka s dětmi v závěsu přijíždí na cyklostezku podél hlavní cesty a vrací se zpět do Hradiště. Trasou, kterou denně používá na patnáct set lidí. Celých patnáct minut zpáteční cesty musí testovací tým dýchat to, co vypouštějí auta na nejfrekventovanějším silničním tahu souměstím. Kolaře na trase navíc brzdí semafory a špatný dojem z prostředí, které není pro výlety zrovna nejvhodnější, umocňuje otravný hluk.
Při vstupu do hradišťského centra začíná pěší zóna. Povel zní tedy jasně: sesednout z kola. Lidé si sice často stěžují, že kolaři tento příkaz nerespektují, ale v dohledu teď není žádný cyklista v sedle. Všichni jsou disciplinovaní. Přichází ale další problém. Když si chce redaktorka zajít pro noviny, neví, kde nechat kolo. Stojanů je sice hodně a všechny jsou plné.
Jízda po „kočičích hlavách“ z Masarykova náměstí není tak nepohodlná, jak by někdo mohl očekávat. Cesta pokračuje na Mariánské náměstí. Redaktorka vjíždí na kole i do pěší zóny. Na to, že je v ní, ji upozorňují až dvě mladé ženy. Sesedá tedy, přičemž se snaží vybavit si ceduli s upozorněním. Marně.
Pak už projíždí uličkami směrem k mostu přes řeku Moravu. Ve Starém Městě přejíždí novou, i když zatím neotevřenou stezku a do Hradiště se tentokrát vrací přes lávku. Je součástí železničního mostu a pocit z blížícího se vlaku je docela nepříjemný. Navíc se na úzkém prostoru najednou objevuje hodně chodců i cyklistů a místo prudkého sjezdu je tak jistější sesednutí z kola.
Ze sídliště Mojmír pokračuje cesta po silnici a pak uličkami města. Dvouhodinový test je u konce. Výsledek? Nejrychlejší a nejpohodlnější cesta zajistí jedině cyklostezky. Kdo riskne jinou trasu, mnohde ho čekají díry, hluk a velký provoz.
