Na kole jel sněhem i pouští
Cyklista Jan Kopka z Jablonce nad Nisou, kterému jsou limity vlastních možností obrovskou výzvou, se účastní mnoha extrémních závodů po celém světě.
Kdy jste začal s cyklistikou?
Od dětství jsem sportoval. Začínal jsem se sjezdovým lyžováním. Do letní přípravy patřila jízda na kole, která mě začala hodně bavit. Od silničních kol jsem přešel na horská, ale chtěl jsem jezdit nějak odlišně. Tak jsem se dal na extrémní závody. Jsem vytrvalostní typ.
Co vám extrémní závody dávají?
Strašně moc. Je to spojení dobrodružství, přírody a cyklistiky. Zkrátka všeho, co mám rád. Když jedu několik dní sám v drsné přírodě, tak si krásně pročistím hlavu a zapomenu na všední starosti.
Jakého nejtěžšího závodu jste se zúčastnil?
Nejtěžší jsou rozhodně zimní non-stop závody napříč zmrzlou Aljaškou. Teplota klesá až na minus šedesát stupňů. Jede se absolutně bez podpory týmu a bez telefonního spojení, po stezkách psích spřežení. Vše si vezete s sebou na kole. Jede se tisíc osm set kilometrů. Vesnice jsou od sebe vzdáleny několik dní cesty. Jediné špatné rozhodnutí vás může stát život. Před dvěma lety jsem tento závod vyhrál, ale cestou na vítězství nemyslím. Chci přežít. Největším nebezpečím je tenký led a losi, kterých se obávají i domorodci.
Co si s sebou vezete?
Většina závodníků se snaží mít u sebe co nejméně věcí. Každý kilogram navíc je znát. Já si vezu šest litrů vody, kterou mám ve vacích přímo na těle, aby nezmrzla. Jídlo obsahující hodně tuků. Například ořechy, salámy a sýry. Také náhradní oblečení a spací pytel.
Také jste jel na poušti.
Ano, na konci dubna jsem se zúčastnil etapového závodu Titan Desert, který se jezdí v marockých pouštích stejným způsobem jako dříve legendární rallye Paříž – Dakar. Zajímavé bylo především to, že jsem během pár dnů vystřídal arktické oblasti Laponska za africkou poušť. Aklimatizace však proběhla celkem bez problémů a skončil jsem jednadvacátý.