Na lup v dresu
Když se mluví o kostech v Budínce, bývá slyšet reakce ve smyslu: „Má se to nechat být.
Němci rozpoutali válku, a nakonec my budeme ti zlí?“
Z toho plyne, že lidé pořád kdoví proč věří v „ujetý “ koncept
kolektivní viny. Kdybyste jeli se zájezdem do
zahraničí a jiného Čecha z autobusu chytili
v obchodě, jak krade, styděli byste se? Já ne. Za
skutky zodpovídají lidé, ne národy (a ten chycený,
jak doufám, nebyl zrovna můj kámoš, že ano…).
Otázka k zamyšlení je, jak staré zločiny a křivdy
má cenu ještě vyšetřovat. Když najdeme dvě stě let
starou lebku, již někdo prorazil zákeřnou ranou
zezadu, policie kvůli tomu šanon zakládat nebude.
Kam dát tu hranici? Nejspíš to bude tak, že
věci se mohou dát do pohybu, dokud existuje
dost silná skupina lidí, které na té historii záleží.
V případu dobronínského masakru se ještě našla.
