Na malesické nebe se před sto lety vznesl Farman
Časné ráno 15. dubna 1910, devět hodin. Masivní hornoplošník Blériot XIIbis stojí na ploše bývalé malesické jízdárny. Najatý pilot Schweizer spouští motor, Blériot se pomalu posouvá dopředu. Může jít o historickou událost, nad českou zemí se zatím vznášely pouze ptáci a balóny. Ale létající stroje? Ne, to zatím ne, i první Čech ve vzduchu, Jan Kašpar, si ještě musí na svůj první veřejný let v Pardubicích počkat až do června. Robert Schweizer po dvou stech metrech zvedá dvoumístný stroj jen do výšky jednoho a půl metru a blížící se topoly ho přinutí rychle přistát.
Měkký terén stroji nesedí, a tak pilot letadlo obrací a rozjíždí se s ním šikmo s nadějí, že nalezne pevnější půdu pod koly. Nepovede se, a tak to Schweizer zkusí napotřetí. Výsledek: Blériot se převrací na nos, Schweizer svým posledním manévrem ničí vrtuli. Úřední zkouška se nepovedla a veřejný vzlet naplánovaný na 17. dubna je nutné zrušit.
„Myslím, že Francouzi tehdy zneužili malé informovanosti místního vedení aviatického družstva. Místo zkušeného pilota poslali do Čech vlastně mechanika a s ním špatný stroj, tento typ Blériota byl těžko ovladatelný,“ miní plzeňský historik Hanuš Salz. Ani dvojmístný Blériot, ani pilot Robert Schweizer se tak průkopníky historie nestali. Malesické letiště na své hrdiny muselo ještě měsíc počkat.
Farman letí vzhůru
Neděle 22. května 1910, půl páté odpoledne. Malesický areál hlídá kordon četnictva, jízdní i pěší policie. Uvnitř se tísní téměř šest tisíc lačných diváků, možná trojnásobek dalších očekává historickou událost na blízkých kopcích, přestože ve Vyhlášce veřejného vzletu Farmanovým biplanem se jasně praví: „Pro diváky není bez nebezpečí se dívati zvlášť z blízkých vyvýšených míst. Neuposlechnutí tohoto předpisu stíháno bude pokutou od 2 do 200 K nebo vězením od 6 hodin do 14 dnů.“ Pět hodin odpoledne. Farman už se měl vznést do vzduchu, naneštěstí ale fouká příliš silný vítr. Tři čtvrtě na osm.
Na obloze už se objevuje měsíc, a tak musí pořadatel a otec slavného režiséra Martin Frič vytáhnout na žerď červenobílý prapor signalizující, že start se odkládá na čtvrtek 26. května. Dost napínání – 26. května se to už povedlo. Toho dne se počasí umoudřilo, rychlost větru nepřekročila osm metrů za sekundu. Jullerot přijel z Plzně těsně před pátou hodinou odpoledne. Francouz si dal hodně záležet na výzdobě, jeho letadlo zdobilo na krajní vzpěře mezi křídly pět vlaječek ve tvaru trojúhelníka: francouzská, champagneská, česká, rakouská a osobní se zlatě vyšitým latinským heslem Opertet velle - Jen chtít. Jullerota ale nezdobila jen skvělá výzdoba letounu, dokázal také potvrdit pověst pilota, která ho předcházela.
Skvělý start s Farmanem a poté pět okruhů a osmiček ve výšce osmdesáti metrů nad Malesicemi bylo nevídaných - a hlavně prvních. Muž na létajícím stroji se před užaslými diváky udržel ve vzduchu plných devět minut. Po přestávce přidal hrdina dne ještě dalších pět a čtvrt minuty ve vzduchu a pět tisícovek diváků mu poté uspořádalo na zemi nadšené ovace, které pokračovaly i v Plzni. Kromě honoráře byl Jullerot odměněn vzpomínkovou stuhou Českého aviatického družstva. Malesice si připsaly první dokonanou leteckou produkci v Čechách.
„Určitě to byla tehdy pro Čechy velká událost, i když Francouzi a Američané byli už několik let ve vzduchu,“ připomíná Martin Kindernay, letecký nadšenec a majitel Létajícího cirkusu.
Plzeňská letiště
První letadla v Čechách měla přitom startovat z Prahy, primát Malesicím přinesla souhra šťastných okolností a plzeňský patriotismus vlivného člena Českého aviatického družstva Emila Petáka. Vedení Družstva nejdřív spoléhalo na trvalý pronájem dostihového závodiště v Chuchli. Těsně předtím, než dorazil do Čech Schweizer s Blériotem, ale vydala správa pražského závodiště záporné stanovisko, navíc Chuchle nevyhovovala pravidlům o veřejných letech, platných od začátku února 1910.
A tak přišla záchrana z Plzeňska - nabídka z malesického Jockey klubu, který závodiště pro létání krátkodobě propůjčil. „Emil Peták svým vlivem docílil, že v Malesicích byl vystavěn dřevěný hangár, který byl v září roku 1910 přenesen do západní části Borských polí,“ popisuje historik Salz. Malesice získaly prvenství za první veřejný let v Čechách, odloučenost od Plzně by ale dlouhodobě ztěžovala denní práce v hangáru a letecký výcvik a proto se ještě za Jullerotova pobytu začalo uvažovat o přestěhování do Plzně.
Brzy se našly vhodné pozemky na borské pláni a tak už se na podzim roku 1910 stala část vojenského cvičiště prvním oficiálním letištěm v českých zemích. Malesická jízdárna tedy sloužila aviatikům jen pár chvil, borské letiště překryly po sametové revoluci budovy univerzity a průmyslové zóny. Připomínku sta let české aviatiky, výrazně poznamenané právě malesickým vzletem a vznikem nejstaršího letiště v Čechách, si mohou lidé přijít užíž na plaské letiště, kde první květnový víkend v rámci tradičního Dne ve vzduchu uvidí jak stařičkého Blériota, tak moderní gripeny. Oba ve vzduchu!
