Na moje koncerty chodí hlavně Češi, říká slavný Alexandrovec

Karel Gott o Vadimu Ananevovi říká, že když ho poprvé slyšel zpívat slavnou árii Nessun dorma z Pucciniho opery Turandot, že doslova zalapal po dechu a měl husí kůži. V pátek to poprvé mohou zažít posluchači v Kongresovém centru.

Když zpíváte s Alexandrovci, nosíte uniformu, máte i nějakou hodnost?

Je to jenom kostým, ta krásná bílá uniforma patří námořnictvu. Jsem jen praporčík.

Zpíváte radši se sborem, nebo bez?

Když vystupuji se sborem, třeba s Alexandrovci, zazpívám dvě tři písně naplno a můžu si odpočinout, když vystupuji sám za sebe, mám větší volnost, ale i odpovědnost.

Alexandrovci se dokázali vyrovnat i s pádem komunismu, v čem je jejich kouzlo?

Alexandrovci nejsou jen soubor, ale i skvělý orchestr složený z několika sekcí, včetně tradičních ruských nástrojů. To jim dává sílu zahrát téměř cokoliv, jakoukoliv melodii. Od árií přes pop po tradiční ruské písně. Stejné je to i se sborem. Každý sborista je profesionál s rozsahem dvě oktávy, který by jinde mohl být kvalitním sólistou. Navíc tu není nic, co by bylo Alexandrovcům podobné.

Pamatujete na své první vystoupení s Alexandrovci?

V roce 1989 jsme strávili tři a půl měsíce na turné po západní Evropě, hráli jsme v Lucembursku, Belgii a čtyřicet dní koncertovali v Paříži.

To bylo dlouhé turné.

Odjížděli jsme 30. března 1989, ten samý den se shodou náhod narodil i můj první syn, poprvé jsem ho viděl, až když mu byly skoro čtyři měsíce. Tehdy to bylo jiné. Třeba naše turné po USA a Kanadě trvalo skoro půl roku.

Kdy jste poprvé hrál v Česku?

To už je hodně dávno, před osmi lety. Poprvé, když tu hráli Alexandrovci po pádu železné opony.

Jsou koncerty v Česku jiné?

Určitě. Ve světě lidé tolik neznají ruské písně. Tady v Čechách si lidé Kaťušu nebo Kalinku zpívají s námi. Dlouho jsme žili v jednom světě, jezdili ve stejných autech, nosili stejné boty a pili stejné pivo.

Co v Praze zazpíváte?

Klasické operní árie i národní písně, třeba Dlouhou cestu, Smugljanku nebo Kalinku. Na koncertě mě podpoří jako host operní pěvkyně Svetlana Mareeva.

Radši zpíváte árie, nebo národní písně?

Určitě národní písně, ale rád zpívám i italské árie. Italština je totiž úžasně zpěvný jazyk. Árie ale mají striktně dané tóny, u národních písní si můžu víc pohrát, víc pracovat s hlasem.

Co si zpíváte třeba v koupelně?

Doma moc nezpívám. Ale občas přijde moje čtyřletá dcera Anna a řekne, zazpívej mi to nebo to. Když začnu zpívat árie, nasadím tón, přijde můj jezevčík a vyje a všichni si zakrýváme uši.

Chodí na vaše koncerty víc Rusů nebo Čechů?

Chodí více Čechů. Pokud přijde ruské publikum, jsou to většinou přátelé nebo známí.