Na zahrádkách lidé pěstovali brambory. Dnes tam odpočívají | E15.cz

Na zahrádkách lidé pěstovali brambory. Dnes tam odpočívají

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Zahrádkářské osady v Olomouci zatím odolávají. Lidé už je ale využívají jinak než v minulosti.

Přes dvacet let má Androniki Valášková zahrádku v kolonii v olomouckém Černovíře. Dříve na ní měla políčko brambor a další zeleniny, dnes si nechala už jen pár záhonků pro radost. Podobně jsou na tom i další lidé v Olomouci. Zahrádky už sice nejsou takový fenomén jako v minulosti, přesto jich ve městě zůstávají stovky.

„Dnes na nich lidé tolik nepracují, chtějí si užívat pohodu. Já už si pěstuji jen rajčata, papriky a baklažány,“ říká Valášková. Její pozemek od sousedního neoddělují ani ploty. „Všichni se známe, lidé se tady moc nestřídají,“ dodává Valášková.

Odpočinek v zeleni

S příchodem jara tráví každou volnou chvíli na zahrádce i Miroslav Baláž, který si letos pronajal pozemek u Klášterního Hradiska. Od práce ho neodradí ani déšť. „Zahrádka byla hodně zanedbaná. Než ji dám dohromady, bude to stát peníze a čas. Už jsem odvezl dvě nákladní auta s nepořádkem,“ vypráví muž, který bydlí nedaleko v paneláku na Černé cestě. S manželkou chtěli mít kolem sebe kousek zeleně.

„Mám zahrádku pro radost, nechci na ní dřít od rána do večera. Kromě malého domku vybuduji sezení, vysadím trávu a květiny. Ze zeleniny budu pěstovat jen mrkev, petržel a celer,“ přibližuje své plány zahrádkář.

Velké zeleninové záhony či řádky brambor v poslední době ustupují v osadách udržovaným trávníkům s květinami nebo bylinkami. Hlavně mladé rodiny chtějí zahradu, kde mohou odpočívat. „Hledali jsme místo, kde můžeme posedět, grilovat, opéct si buřty a děti se proběhnou,“ popisuje Markéta Maršálková, která má dva roky zahrádku v kolonii ve Chválkovicích.

Zatím se na ni dostala s rodinou jen párkrát, ale už má jasno, jak ji chce užívat. „Pěstovat nic nebudu. Chceme udělat ohniště, posezení, písek pro děti a trávník. Víc nepotřebujeme,“ dodává mladá žena.

I když se zahrádkářské kolonie mění, lidé je zatravňují a ruší ovocné stromy, stále je dost těch, kteří na nich mají záhonky. Přestože dnes není problém cokoliv v obchodech koupit. „Je to jejich koníček. Vypěstují si plodiny, o nichž stoprocentně vědí, kde rostly. A všechno si sklidí v době, kdy to opravdu dozrálo,“ podotýká předseda olomoucké pobočky Českého svazu zahrádkářů Jaroslav Rod. Svaz v současné době sdružuje skoro dva tisíce členů. Před dvaceti lety jich bylo dvakrát tolik.

Válečný boom

Zahrádky vyrůstaly v Olomouci po několik desetiletí, největší rozmach zažily za druhé světové války. Tehdy to byla nutnost. Lidé využívali každý volný plácek, aby mohli pěstovat zeleninu a uživili se. „V té době vznikaly záhonky například pod dómem svatého Václava nebo u Husova sboru, kde dnes stojí domy. Taky jich bylo hodně na Lazcích u Moravy, kde jejich zbytky zůstaly dodnes,“ vzpomíná olomoucký historik Milan Tichák.

Osady vznikaly také v dalších letech, některé i živelně a bez povolení. Zároveň ale musely ustupovat nové výstavbě. Místo nich vyrostl například vnitřní obchvat na Velkomoravské ulici, západní tangenta u Křelova nebo sídliště na Lazcích a Tabulovém vrchu. Nejvíc zahrádek naopak zůstává ve Slavoníně a Černovíře.

V příštích letech z některých pozemků ještě nejspíš ukrojí trasa východní tangenty obchvatu Olomouce nebo výstavba v Balcárkově ulici. Také v blízkosti řeky Moravy, Bystřičky nebo Mlýnského náhonu zahrádky ustoupí plánovaným protipovodňovým opatřením, cestám pro bruslaře nebo cyklostezkám.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video