Na zdravotnické přednášce šlo o peníze
Do schránky jsem dostal pozvánku na přednášku o nemocech srdce a revmatismu. Za účast v restauraci Carbon dostanu oběd a dárek. Manželé nad padesát let obdrží dvě stě korun. Co se za těmito pozvánkami skrývá? Vyrazil jsem to zjistit a nakonec měl o své zdraví strach.
Obcházím restauraci. Proti mně vyrazí muž středního věku a rázně mi sdělí, že je plno. Staršího pána přitom vede do budovy. Další přednáška je za dvě hodiny. Dostanu se dovnitř. Muž z rána vychází z místnosti a vede předchozí skupinu na oběd. Hlídá hosty, aby s nikým nemluvili. Kontrola je přísná a nepřetržitá. Kdybych se někoho zeptal, proč na akci přišel, určitě by mě vyhodil.
Začíná přednáška. Většina přítomných jsou důchodci. Několik lidí má viditelné zdravotní problémy. Kulhají. Dva muži spolu s párem středního věku dorazili posilněni alkoholem. Akci stráví přehazováním si láhve s pálenkou mezi sebou. Kořalky ubývá, obličeje rudnou.
Muž spustí lavinu slov, v nichž zaniká jeho jméno i název firmy. Pobíhá po místnosti, gestikuluje a chrlí přívaly vět. Většina nemoci srdce a kloubů prý souvisí s tím, že používáme nekvalitní lůžkoviny. Nabízí řešení. Přikrývku, která je „obecně nejlépe komplexně zdravotně hodnocená přikrývka na světě“. Šílená věta. Polštář má takový efekt, že „téměř všichni lidé tvrdí, že bolesti zmizely.„Podložka zaručí, že „člověk, který nebude moct vstát, na ní bude ležet půl roku bez proleženin,“.
„Expert“ chrlí další (ne)pravdy. Ačkoliv je riziko infarktu největší v prvních hodinách po probuzení a v zimě, muž říká, že „většina infarktů se stane mezi druhou a šestou hodinou v noci kvůli přehřátí těla pod peřinou“. Muž popisuje úžasné vlastnosti lůžkovin. Otázky „Jakou to má záruku?“ a „Jaká je cena?“ odmítá. Diskuze přijde na závěr.
Vezme polštář, který všem zaručeně pomůže od astmatu. Začne do něj funět. Vytáhnu foťák a zmáčknu spoušť. „Končím přednášku, dokud pán neodejde. Novináři jsou nejhorší lidi na světě,“ křik pokračuje. Pokouším se být smířlivý. Omlouvám se. Ptám se, kolik lůžkoviny stojí. Neúspěšně. Muž je v afektu a vrší další obvinění a nadávky na moji adresu. Od něj už se nic nedozvím. V mé přítomnosti prý pokračovat nebude. Zvedám se a odcházím. Mám strach, zda na mě fyzicky nezaútočí. Dopadlo to dobře a podařilo se mi vyklouznout z místnosti.
Další informace získám od zaměstnanců. Pod slibem anonymity. „Ze sedmnácti tisíc pan Valašský slevil na tři. Ráno s ním nesouhlasila starší paní. S křikem, že jim to všechno platí, ji vyhodil taky,“ říká jeden z nich. Na otázku, jestli považuje restaurace pořádání těchto akcí za etické, mi neodpoví nikdo. Majitel, který vše zařizoval, před několika týdny zemřel.
Opsal jsem si štítky s informacemi o výrobcích. Firma Wellmann vyrábí kvalitní zboží. Je dostupné ve vybraných obchodech. Zboží nejblíže odpovídající tomu, co muž nabízel, stojí asi tisíc korun. Třikrát méně než jeho cena po neuvěřitelné slevě a sedmnáctkrát méně než původně.
„Kontroly provádíme. Odhalit porušení zákona je obtížné. Firmy se pohybují na jeho hraně. Některé informace jsou pravdivé a k nim se přidá lživý obal. Lidé si musí dávat pozor,“ říká Boris Stabryn z České obchodní inspekce. Podle Stabryna je problém spíš etický. Lidé nesmí věřit tomu, co si nemohou ověřit. Majitelé prostor, kde se akce pořádají, by si měli rozmyslet, zda za pár stokorun nájemného nepřijdou v budoucnu o mnohem více.
