S trofejí vyrobenou v podniku rodiny Lejhanců objely okruh na svítkovském stadionu zhruba tři desítky vítězů Zlaté přilby. „Nevím to přesně. Poslední Zlatou přilbu dodal podnik mého otce v roce 1949. Potom přišlo znárodnění. Do té doby jich naše firma vyrobila zhruba deset. Od roku 1992 jsme jich dodali dalších osmnáct,“ říká Pavel Lejhanec.
Jak Zlatou přilbu vyrábíte?
Pracuji poměrně zdlouhavým způsobem. Nejprve vyválcuji stříbrný plech. Každý rok je jinak tlustý. Letos má přilba tloušťku 1,8 milimetru. Z plechu na kovotlačitelském soustruhu vytvaruji hrubý tvar trofeje. Ten pak s přestávkami dva až tři měsíce srovnávám tak, aby přilba byla hladká a dala se přeleštit.
Používáte při tom nějaké speciální pomůcky a nástroje?
Ani ne. Rád pracuji na schodišti na chatě, kde si mohu přilbu položit do různé výšky a k práci si kleknout nebo sednout. Místo svěráku, který by přilbu poškodil, se mi osvědčil kýbl. Je kónický a přilba na něm při broušení dobře drží. Navíc obroušené stříbro se zachytává do rantlíku po jeho obvodu, takže nemám skoro žádné ztráty.
Jak postupujete dál?
K přilbě po obvodu připevním dvě stříbrné lišty. Horní ozdobnou odlitou ze sedmi částí a dolní, která kryje okraj, aby přilba nekončila plechem. Mezi nimi po obvodu vsadím šest granátových slz.
Proč zrovna šest? Mají ty slzy nějaký hlubší význam?
Každá je za závodníka, který na Zlaté přilbě zahynul. Zároveň kryjí šrouby, kterými k přilbě připevňuji kožení uvnitř.
Kožení?
Kožení je historické označení pro kožené části přilby. Je z kozinky a ušila ho pro mě jedna rukavičkářská firma v Dobříši. Nechal jsem si jich udělat deset a šest jich ještě mám pro další ročníky.
Tím je přilba hotová?
Kdepak. Znovu ji leštím. Pak na ní pracuje rytec. Po definitivním přeleštění ji ještě musím pozlatit.
Pochopil jsem správně, že Zlatá přilba je vlastně stříbrná?
Všechny trofeje vyrobené do roku 1949 jsou z pozlaceného stříbra. Po znárodnění do roku 1992 se Zlaté přilby vyráběly z mosazného plechu. Nyní vyrábíme trofeje opět z pozlaceného stříbra.
Jak dlouho na Zlaté přilbě pracujete?
Na té letošní jsem pracoval s přestávkami asi dva a půl roku. Radši vyrábím víc polotovarů najednou. Kdyby se něco nepovedlo. Jednou se mi to stalo a dodnes se mi o tom zdá.
Jaký máte pocit, když vidíte Zlatou přilbu v rukou vítěze?
Strašně mě drásá, když závodníci berou přilbu do rukou od písku a objíždějí s ní stadion. Dělají tak na ní škrábance a ničí zlacení.
Vaše firma patří v Pardubicích k nejstarším. Jak dlouhá je její historie?
Můj dědeček Čeněk Lejhanec ji založil v roce 1899. Od roku 1924 sídlí na svém dnešním místě na třídě Míru.
Jméno hodináře Lejhance se dostalo i do Švejka od Jaroslava Haška. Víte o tom něco víc?
To je pro mě záhada. Dědeček po hospodách, kde by mohl Jaroslava Haška potkat, nechodil. V rodině se traduje, že na pivo zašel ze slušnosti, když si u něj hostinský něco koupil. Vždycky si dal jedno, které nikdy nedopil. Možná že Hašek viděl jeho jméno při návštěvě Pardubic na vývěsním štítě. Vím, že se tu za první světové války léčil.
Vychováváte si už svého nástupce?
Můj syn David se učí řemeslo. Byl bych moc rád, kdyby pokračoval ve vedení firmy i ve výrobě Zlaté přilby.
