Nad Ústeckem duněly americké stíhačky. V „menším“ provedení

Roman Soukup je profesionální pilot. Má licenci na vrtulová letadla. Ale dvakrát do roka aeroplán vymění za bojový letoun a pilotní páku za rádiovou vysílačku. Na letiště do Suché u Modlan na Ústecku přijel třetí květnový víkend z Plzně na setkání tryskových letadel, jetů.
„S modeláři se scházíme na podzim a na jaře, aby se po zimě každý předvedl s novým modelem,“ říká Roman Soukup, pilot a obchodník s modely letadel. Jeho BEA Hawk v maskovacím „skvrnitém“ provedení vzbudil nejen u modelářů, ale i diváků obdiv. „Dovážím už hotové modely do republiky. Modeláři si maximálně seřídí turbínu a už létají,“ doplnil Soukup.

Místo závodů přehlídka

Letecké modelářství má více než pět desítek závodních kategorií. Proudové modely zatím soutěže nemají. „Mezinárodní modelářská komise k nim žádná pravidla nevydala. Pouze nesmí vážit víc než pětadvacet kilogramů. Je to lepší, protože v soutěžích by pak kvůli pravidlům měli všichni závodníci stejné stroje a nebylo by co obdivovat. Bez závodění je to hlavně podívaná pro diváky,“ konstatoval předseda modelářského klubu Severka, který setkání pořádal, Karel Jeřábek. Podle něj se jetům věnují modeláři, kteří už závodní kategorie opustili. „Při závodech nám občas letadlo uletělo a museli jsme ho najít. Rozhodčí totiž hodnotili, jestli závodník model přinesl zpátky. A někdy to byl přespolní běh. Teď už si létáme jen pro radost,“ vysvětlil Jeřábek.

Model za cenu fabie

Dalším z důvodů, proč jety nejsou závodně rozšířené, je jejich cena. Základní verze letadla stojí šedesát tisíc. Ty propracovanější s lepšími detaily, například pilotní kabiny, vyjdou až na sto sedmdesát tisíc bez rádia. V Suché byl k vidění nejdražší model, ruský mig. „Takové letadlo vyjde na cenu Škody Fabie,“ svěřil se majitel migu Pavol Klčo z Piešťan. Bez vysílačky ho vyšel letoun zhruba na dvě stě padesát tisíc korun. Na Slovensku létají zatím jen čtyři takové stroje.
Modely proudových letadel pohání modelářská turbína. Pohonnou směsí je kerosin s turbínovým olejem, na které létají skutečná letadla. Stroj dokáže letět rychlostí i tři sta padesát kilometrů za hodinu.
Vedle moderních stíhaček ale mohli diváci u Modlan obdivovat i dva vrtulové modely letounů z první světové války. Vladimír Kusý z Litvínova stavěl svůj Fokker III. celý rok.
„Dříve jsem závodil v kategorii upoutaných modelů, kde jsem získal několik mistrovských titulů. Ale pak už mě přestalo bavit trávit dovolenou na závodech a přešel jsem na makety letadel,“ uvedl Kusý.
Jeho fokker byl propracovaný do detailu. „Na skutečném stroji létal německý pilot Ernst Udet, který byl druhé stíhací eso po Manfredu von Richthofen. Udet měl s fokkerem třiašedesát sestřelů,“ doplnil Kusý. Modelářství je životní vášní i pro místopředsedu Severky Pavla Šterna. Letiště v Suché pro modeláře totiž postavil. Jen za pozemek zaplatil dva a půl milionu korun. „Rodina mi fandí. S manželkou jsem kdysi jezdil také na závody a teď s modely létá i můj syn,“ říká Štern. Se svojí stíhačkou F9 Panther, která se proslavila za války v Koreji, má za sebou i karambol. „Při pádu se rozbila přední část kabiny. Nad opravou jsem strávil čtyřicet hodin. Člověka to sice zamrzí, ale stejně bych se v zimě nudil,“ dodává Štern.