Nadšenci z Výsluní vrátili tvář odepsané krušnohorské katedrále | E15.cz

Nadšenci z Výsluní vrátili tvář odepsané krušnohorské katedrále

Ruina na spadnutí. To byl kostel svatého Václava ve Výsluní. Dnes je znovu chloubou Krušnohoří. A láká filmaře.

Výsluní / Nebýt jich, čekalo by se jen na to, kdy se zřítí. Díky partě nadšených horalů ale pseudorománský kostel svatého Václava ve Výsluní v Krušných horách stojí dál. Ruinu změnili k nepoznání. „Zase je to opravdový chrám Krušných hor,“ říkají starousedlíci.

Když v něm v roce 1996 natáčel režisér Vladimír Michálek scény pro svůj film Zapomenuté světlo, byl kostel ještě totálně na odpis. Od té doby tam přijeli z Čech i ciziny další filmaři. Ti už kostel našli v lepším stavu díky opravám, s nimiž tu místní mezitím začali.

V roce 2001 využili kostel Němci při natáčení pohádky Lenya a o rok později zažil kostel tak trochu „rok ďábla“. Vnitřek chrámové lodi totiž posloužil scénám ze stejnojmenného českého filmu. Po českých filmařích obsadila chrám „ďábelská“ německá skupina Rammstein a starý kostel dostal zabrat. V jejich videoklipu k písni „Feuer frei!“ olizovaly zdi kostela plameny.

„Na oltářišti šlehal oheň, v kostele bylo pět set komparsistů. Konalo se to v zimě, a tak filmaři kostel ještě roztopili. Jenže ze zdí začala padat omítka. Nárazy teplot a kamerové vozíky nám tam poničily dlažbu za půl milionu korun. To nebyl dobrý kšeft,“ popisuje Eva Levá, členka Nadace kostel svatého Václava, jež kostel zvelebuje.

V době své největší slávy měl kostel pocházející z poloviny 19. století pět oltářů se vzácnými obrazy a mistrovské varhany. Jenže koncem padesátých let se tu konala poslední svatba a křtiny. Pak se jeho těžká vrata nadlouho zavřela. Opuštěnou katedrálu navštěvovali jen zloději a vandalové. Část inventáře se tehdy podařilo přestěhovat do nedaleké Přísečnice, zbytek byl zničený. Varhany někdo shodil z kúru. A v roce 1981 kostel vyhořel. Svíčkou ho zapálili dva nepozorní chlapci. Od té doby chátral a čekalo se, kdy padnou nosné zdi.

Z kostela měl být sklad

A tady začíná příběh těch, kteří krušnohorský klenot vzkřísili. Pár let po revoluci si sedm nadšenců umanulo, že rozpadající se kostel se musí zachránit. Radnice ve Výsluní ale nejevila zájem. „Chtěla kostel prodat jako sklad, a když kupec couvnul, chtěli ho dokonce zbourat,“ říká Hana Klenotová z Výsluní, jedna ze zakládajících členek nadace Kostel svatého Václava.

U zrodu nadace stála v roce 1997 poštmistrová Růžena Netoličková. Dala si za cíl sehnat peníze na záchranu obrovské stavby a postavila se do čela nadace. A o rok později přišel první úspěch - stát prohlásil kostel za kulturní památku.

Každá koruna lidi posouvala o krůček blíž ke splnění jejich snu. Jenže do hor přichází zima mnohem dřív než do údolí. Obvykle ve stejnou dobu jako dotační peníze, které museli zachránci památky do konce roku utratit.
Pak jim ještě zkomplikoval situaci nový zákon o dani z přidané hodnoty. Museli totiž z posbíraných peněz zaplatit téměř milionovou daň.

Parta lidí dokázala po letech boje s úřady a lhostejností změnit dominantu k nepoznání. Povedlo se jí do bitvy o kostel zapojit prosté lidi i firmy a podniky. Šlo to ale pomalu.
Odsunutí rodáci, žijící dnes v Německu, moc nepomohli. „Někteří nám dokonce vzkázali, že když jsme si to poničili, ať si to sami opravíme,“ říká Jiří Crkal z Výsluní.

Kříž z Německa

Ale třeba Alfred Gaudl z německého Extertalu zadarmo vykoval pro kostelní věž třímetrový kříž a pozlacenou kopuli. Špice čtyřiačtyřicetimetrové věže je dnes znovu vidět na kilometry daleko. Další tři Němci se složili na chrámové okno.

Zklamání přinesla akce s dárcovskými SMS. „Zveřejnili jsme inzerát v Katolických novinách a doufali, že nám pomohou věřící. Další peníze jsme očekávali od Pražanů. Spot běžel v jednom z nákupních center. Jenže lidi problém našeho kostela nezajímal,“ konstatuje Netoličková. Díky práci nadace se kostel stává kulturním a společenským centrem oblasti. Konala se tu například unikátní výstava o české voroplavbě, jediná v zemi. Stěžejní exponát, vltavský výletní vor, poskládal sto let starou technikou bez jediného kousku kovu stavitel Jan Havel.

Svatba na střeše

Do kostela se také po pětačtyřiceti letech vrátily svatby. Jako první se tu před šesti lety vzali Lucie a Ondřej Černí z Mostu.
„Bylo to přesně takové, jak jsme si to představovali. Kolem nás fičel vítr, obklopovala nás oblaka a hory,“ vybavuje si Ondřej. Nebyla to ale běžná svatba. Do manželství snoubenci vstoupili pětadvacet metrů nad zemí, mezi hrubě otesanými trámy opravované střechy. „Byla tam sice hrozná zima, ale jinak to bylo krásné,“ směje se Lucie.

Kostel svatého Václava také dál láká filmaře. Naposledy se tam točil koprodukční velkofilm Jindřich IV. Na své si díky tomu přijde i městečko, jemuž kostel patří. Noví představitelé radnice mají k památné budově daleko vstřícnější vztah než jejich předchůdci.
Podle starosty Výsluní Milana Hladíka dostal městský úřad od filmařů 250 tisíc korun. „Všechny peníze jsme použili na opravu střechy boční lodi kostela,“ řekl Hladík.

Kostel už také hostil několik benefičních koncertů či přehlídku tvorby amatérských divadel. Výtěžek z dobrovolného vstupného nadace používá na další opravy. Stejně jako peníze za koláčky, které při každoroční Svatováclavské pouti pečou místní ženy.

Práce jako na kostele

A vymýšlejí další akce. „Pořád není hotovo a ještě dlouho nebude. Teď se chystáme na opravu sakristie, budeme vyrábět a renovovat všechny dveře, které v kostele jsou,“ dává nahlédnout do letošního seznamu prací současná předsedkyně nadace pro kostel Eliška Linhartová.
Lidé ve Výsluní dobře vědí, co znamená známé lidové rčení: Tady je práce jako na kostele.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!