Vlasta Seydlová přišla kvůli zhoubnému nádoru o levou půlku dolní čelisti. Od ledna má novou – titanovou, kterou jí vymodelovali na míru v Laboratoři biomechaniky Strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Takovou operaci v Česku ještě nikdo neudělal.
„Zatím jsme nikde v literatuře nenašli, že by někdo vyrobil čelist připravenou i na zubní implantáty. Vypadá to, že jsme první,“ říká vedoucí týmu Zdeněk Horák. Když se vše zahojí podle plánu, může si Vlasta Seydlová po letech opět kousnout třeba do řízku.
Kolik procent těla byste dokázali nahradit?
Jsme schopní nahradit velkou část lidské kostry a několik měkkých tkání či orgánů. Jde o to, aby byl umělý implantát schopný nahradit přirozené funkce a aby ho lékaři uměli pacientovi voperovat.
Co tedy lze úspěšně implantovat?
Vesměs části těla spojené s kostmi. Tedy klouby nohou, rukou, prstů, části lebky. Dá se udělat i celá stehenní kost. Dále oční rohovky, srdeční chlopně, umělé cévy nebo vazy.
Dokážete tedy nahradit i zpřetrhané vazy?
Měkké tkáně jdou nahradit mnohem hůře, protože jejich vlastnosti jsou velmi specifické. Na ty se používají například tkaniny. Trend je používat raději vlastní štěp, který je přirozený, než umělé materiály.
Proč je výroba čelisti na míru tak náročná?
Důvodů je několik. V první řadě náročná technologie výroby těchto tvarově složitých implantátů v čistém prostředí. Druhým důvodem je použití biomateriálů, které jsou extrémně drahé. A neposledním pak technická obtížnost návrhu konstrukce implantátu.
Kteří pacienti potřebují vaši pomoc?
Nejčastěji jsou to lidé, kteří onemocněli rakovinou nebo prodělali rozsáhlý úraz.
Potřebují vás i děti?
I dětem náhrady dělají, ale omezeně. Rychle rostou, náhrady ne. Jakmile malý pacient povyroste, musí na reoperaci, kdy dostane větší náhradu.
Jak dlouho náhradní díly vydrží?
Náhrady kyčle či kolene jsou testované na patnáct let.
Pak je musí vyměnit?
Ano, ale jsou časté i případy, kdy je lidé mají třicet let. Lyžují, chodí po horách. Naopak se může stát, že selže dřív, ale je to jeden případ z deseti tisíc.
Co se stane?
Dostane se tam například infekce nebo endoprotéza praskne. Ovšem individuální náhrady, například části lebky, jsou na doživotí. Za předpokladu, že se dobře zahojí.
Kolik pacientů nosí vaše náhrady?
Zhruba dvacet pacientů za dva roky, co náhrady děláme.
Musíte člověka, pro kterého náhradu děláte, vidět?
Nemusíme, ale je to lepší. Důležitá je i úzká spolupráce s lékařem, kde povede řez, kudy bude náhradu dávat. Ale jinak modely náhrad děláme ze snímků z počítačové tomografie či magnetické rezonance.
Ten lékař je tedy operatér?
Ano. V případě plastik lebečních kostí to bývá neurochirurg, v případě čelisti stomatochirurg.
Co se děje předtím, než náhradu vyrobíte?
Lékař pacienta, jenž potřebuje náhradu, nám pošle data se snímky z počítačové tomografie. My z nich zrekonstruujeme defekt a zjistíme, zda jsme schopní náhradu na tento defekt vyrobit. Výroba je drahá, takže nejdříve vytvoříme prostorové geometrické modely v počítači a ukážeme je lékaři. Ten posoudí, zda je její tvar vyhovující a kde bude fixovaný ke kosti.
Spoléháte se pouze na obrázky?
Můžeme udělat i plastové modely, které si pak lékař osahá. Je to pro něho pohodlnější. Ovšem plastový model už stojí několik tisíc korun.
Je o náhrady „šité na míru“ zájem?
Obličejové náhrady potřebuje hodně pacientů, ale nejsou moc vidět. Mají v podstatě dvojí postižení. Prodělají léčbu, operace, chemoterapii, překonají rakovinu, ale zůstanou znetvoření. Chybí jim třeba kus očnice, přijdou o oko, lícní kosti, dolní čelisti a vlastně je to vyřadí ze života. Hůře mluví, vypadají, špatně přijímají potravu. Následky jsou pro ně dost zásadní a většinou se uchýlí do ústraní. Hlavní problém ale je, že operace jsou drahé. Naštěstí pojišťovny nemocným zatím vycházejí vstříc, většinu zákroků zaplatily. Stav pacienta musí ale vždy posoudit revizní lékař.
Zaplatí pojišťovna celou částku?
Buď to uhradí pojišťovna, nebo pacient zákrok nemá. Nic mezi tím není. I kdyby peníze měl a šel za lékařem, zákon to neumožňuje.
Můžete říct, na kolik vyšla třeba už zmíněná čelist?
Dolní čelist od brady po ucho včetně kloubu stojí půl milionu korun.
Na kolik vyjde náhrada části lebeční kosti?
Náhrada malého defektu stojí dvacet až třicet tisíc korun, náhrada extrémního rozsahu až dvě stě tisíc.
Z čeho se „náhradní kosti“ vyrábějí?
Jsou kovové nebo plastové. Kovové tvoří slitina titanu nebo nerezová ocel. Mají výhodu, že jsou pevné, nevýhodou je vyšší hmotnost. Další nepříjemností je, že když se o sebe třou dvě kovové plochy, nastává malý otěr a uvolňují se mikročástice. Ty mohou způsobit infekci.
Ale toho se přece u kloubu nevyvarujete.
Proto je třeba ideální hlavice kloubu z keramiky a jamka z plastu, aby byl otěr malý.
Odkud berete materiál na náhrady?
Jsou z kosmického, leteckého či vojenského průmyslu od zahraničních výrobců. Musí být absolutně zdravotně nezávadné, nedráždit, nejsou toxické. Existují lidé alergičtí na určitý materiál, ale to jsou vzácné případy. Své náležitosti má výroba v čistém prostředí, skladování materiálu, balení. Od toho se odvíjí cena.
Jaký materiál je módní?
Hodně používaný je takzvaný PEEK. Má podobné vlastnosti jako kost. Na něm je dobře patrný i rozdíl v ceně. Technický je za tisíce korun, ale stejné množství s certifikátem zdravotní nezávadnosti za deseti nebo statisíce korun. Na světě je totiž jediný výrobce, který ho v této kvalitě vyrábí.
Kde náhrady vyrábíte? Spolupracujeme se dvěma českými výrobci. Dodáme modely, oni vyrobí náhradu pro lékaře. Ten ji pak sterilní rozbalí až na operačním sále. Za jak dlouho jste schopní náhradu vyrobit? V ideálním případě jsou dodací lhůty šest týdnů. To je poměrně rychlé. Je to nutné kvůli možným změnám stavu pacienta. U sériových výrobků je běžnější, že se náhrada ještě vylepšuje, vrtá, řeže. U těch na míru ne. Pak jsou nervy na sále, jestli sedne. Býváte na sále? Většinou ano. Není to ale nutné, spíš jsem tam ze zvědavosti, jak operace dopadne. Pak už nic nedoděláváte? Ne. Když se nepovede náhrada z titanu, můžete ji vyhodit. S tím na sále nic neuděláte. Jakou náhradu, kterou jste ještě nedělali, byste si rád zkusil vyrobit?**
Zajímavé by mohlo být například nahradit lícní kost včetně očnice. Ale to je poměrně technicky náročné, především operačně. Vyrobit náhradu je relativně snadné, ale ne vždy je možné ji do těla voperovat tak, aby to bylo opravdu ve prospěch pacienta.
