Naladil klavír Pilarové i Tučnému

Ročně naladí šest set pian. Obyčejným lidem i známým umělcům.

Chomutov / Každému zpěvákovi či kapele, kteří koncertují v chomutovském divadle, chodí naladit klavír. Před pár dny připravil nástroj Evě Pilarové, před tím Haně Hegerové, Ondřeji Havelkovi a kdysi i Michalu Tučnému.

Miroslav Cicko z Chomutova směle tvrdí, že není klavír, piano, pianino, klavichord, spinet či cembalo, které by neuměl naladit. „Občas se setkám s tím, že nástroj není laditelný. To proto, že dřevo, z něhož je vyrobený, je staré a už v něm nedrží kolíčník, který táhne dvě stě čtyřicet strun. To se pak musí vyměnit celý díl,“ vysvětluje jedenašedesátiletý mistr svého oboru. Klávesový nástroj dokáže rozebrat i složit do posledního šroubku.

Sluch po otci

Miroslav Cicko se vyučil ladičem a opravářem pian v továrně Foerster v Jiříkově u Rumburku. Učil se tam stavět klavíry od základu, přes truhlářské práce až po naladění. Říká, že ještě dneska by dovedl postavit celý klavír. Jediný problém by byl litinový plát. Ten by se musel odlít v ocelárnách. „To by ale bylo strašně pracné a hlavně moc drahé,“ zamyslel se Cicko.

Přestože hrával na klavír ve dvanáctičlenné instrumentální kapele, převážně jazzové skladby, skromně o sobě říká, že žádný velký muzikant není. Vynikající hudební sluch, který je základním předpokladem pro práci ladiče, zdědil po svém otci, který byl vynikajícím houslistou.

Paneláková dílna

Ještě tři roky po vojně pracoval u českolipského výrobce pian Rösler. Bytová krize ho ale přivedla do Chomutova, kde se oženil a léta pracoval ve Válcovnách trub. Po sametové revoluci se k opravě a ladění pian vrátil, už jako podnikatel.

V současnosti je uznávaným odborníkem nejenom v severních, ale i v západních Čechách a v Praze. Staré a nefunkční klavíry a pianina si odváží do malé panelákové dílny, kde je postupně rozebírá a opravuje. „Taková generálka potřebuje svůj čas. Při třech až čtyřech hodinách práce denně mi zabere i měsíc,“ dává nahlédnout do zákulisí své práce.

Záchrana před šrotem

Udržované piano naladí za dvě hodiny, s hodně rozladěným si „hraje“ jednu až dvě hodiny. Minulý týden jich v Sokolově naladil sedm za jediný den. „Je to fuška. Ale dá se to stihnout, když nejsou moc rozladěná. Jeden známý mě zavolal ke klavíru, který nikdo neladil dvacet let. Před nedávnem jsem na chomutovské základní škole Na Příkopech dělal generálku dvou pian, která měla skončit ve šrotu. Nakonec se mi podařilo i je dát do pořádku,“ říká pyšně.

Pravidlo, čím starší nástroj, tím lepší zvuk, u klavíru ani piana podle něj neplatí. „Dnes se vyrábějí lepší instrumenty než kdysi. Ty starší jsou cennější jen v tom, že veškerá truhlařina se na nich dělala ručně,“ míní Cicko, který každým rokem naladí na šest set strunných klávesových nástrojů.