Jedna zajímavost se ovšem pod kapotou auta skrývá a potvrzuje rčení, které se o Siemensovi rozšířilo. Nebyl to žádný hvězdný vynálezce, ale existující vynálezy dokázal přetvořit do podoby, které byly pro trh stravitelné a pro uživatele přívětivé.
Stejně jako dnes i na začátku dvacátého století byly největší slabinou elektroaut baterie. Vydržely krátce a ze zásuvky na 220 voltů se dobíjely přes šest hodin. Siemens proto neumístil pod kapotu motor, ale bateriový komplex, který se skládal ze 44 olověných článků. Po jejím odklopení se vybitá baterie během pěti minut vyměnila za nabitou a mohlo se jet dál. Dnes se podobným konceptem zabývají v Izraeli.
Siemens vyrobil 50 kusů Victorie v různých variantách. Vůz sloužil jako hotelové taxi či jako lehké užitkové auto. Celkem vážil 1530 kilogramů, z toho skoro třetinu připadlo na baterie. Pro masové užívání se nehodil ani dojezdem ani cenou. Na jedno nabití ujelo auto zhruba 60 kilometrů. Stálo od 11 do 17,5 tisíc tehdejších marek. Pro srovnání průměrný dělník si domů nosil měsíční výplatu od 60 do 120 marek.
Jedním z exemplářů se Siemens chlubí ve svém archivu firemních patentů a inovací. Na předměstí bavorského Mnichova ve vývojovém a technologickém centru firmy se v přízemí jedné z budov skrývá nejen rudá Victoria, ale také dalších 50 tisíc exponátů.
Prototyp z „ničeho“
Je tady i první evropský telegraf, který stál u zrodu koncernu Siemens. V prosinci 1846 Werner von Siemens napsal bratrovi Williamovi: „Už jsem se v podstatě rozhodl, že udělám kariéru v telegrafii.“ Postavil ji na myšlence sestavit ukazovací telegraf z krabiček od cigaret, cínových plíšků, kousků železa a pár izolovaných měděných drátů. I tento prototyp byl lepší, než do té doby používaná zařízení.
Siemens přemluvil mladého konstruktéra Johanna Georga Halskeho, aby mu jeho telegraf postavil v podobě, kterou půjde prodávat. Halske souhlasil a o rok později spolu založili Siemens & Halske Telegraph Construction Company. O pár let později se z ní stal světově známý elektro-strojírenský koncern.
