Nápady jabloneckého designéra používal doma každý | e15.cz

Nápady jabloneckého designéra používal doma každý

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Stanislav Lachman dal vzniknout stovkám výrobků. Navrhl pračky, fény a také svěráky.

Spirálový ponorný vařič, stojací mixér připomínající rozkvetlý tulipán, žehlička pro leváky i kružítko. Všem těmto obyčejným věcem dal tvář Stanislav Lachman z Jablonce nad Nisou. V druhé polovině minulého století navrhl, vymyslel i stvořil snad každý spotřebič, který měli lidé ve své domácnosti. Pracoval pro dvaaosmdesát podniků. „Vymýšlel a zkonstruoval jsem všechno, co bylo potřeba. Od ramínka na šaty přes elektrickou lokomotivu, parník, vysavač a mixér až po leteckou zkušebnu,“ vyjmenovává Lachman. Měl prý štěstí na dobu. „Po válce nebylo nic, a tak přišli a řekli: Nejsou pračky, rychle je udělejte. Udělali jsme pračky. Tak vznikla třeba Perota nebo Perobot,“ vzpomíná designér.

Studentský patent

Stanislav Lachman nejprve studoval gymnázium v Poličce, ale pak přešel do Hradce Králové na stavební průmyslovku.
„Potom jsem udělal zkoušky na UMPRUM, ale tam jsem si dlouho nepobyl, protože mě hned poslali na práce do Německa, kde jsem strávil tři roky,“ vypráví vynálezce Lachman. Byla válka a v muniční továrně celou dobu pracoval jako kreslič a konstruktér. Zpátky domů se dostal až na konci června v roce 1945. Po návratu do vlasti šel zpět na UMPRUM. Už ve škole vymyslel jeden ze svých dvou patentů - pákové ovládání vody namísto obyčejných kohoutků. Bylo určeno pro nemocnice, aby to měli lékaři jednodušší, když se jdou omývat před operací.
„Princip patentu znají lidé dodnes. Je to obyčejná páková mísící baterie, jenom ji, na rozdíl od mého předchůdce, otočili nad umyvadlo,“ vysvětluje Lachman. Druhým patentem designéra je pak žehlička pro leváky, kterou vymyslel v sedmdesátých letech.

Stovky spotřebičů

Kariéru odstartoval v roce 1952 ve Výzkumném ústavu Kovotechna. V právě založeném výtvarném oddělení hledali vedoucího. Stanislav Lachman se přihlásil a byl hned přijat. Zakázky se jen hrnuly. Kdo by neznal žehličky, vařiče, mixéry, vysavače nebo fény z Elektro – Pragy Hlinsko. Celých třiatřicet let vytvářel Stanislav Lachman celý design jejich spotřebičů. Typické elektrické zásuvky a sady vypínačů ze šedesátých let z jablonecké továrny Elektro – Praga mají mnozí doma ve zdech dodnes. I ty vymyslel Lachman. „Týden jsem bydlel v jabloneckém hotelu Corso a v Podhorské ulici v koupelně za kanceláří firmy jsem ve vaně dlabal ze sádry návrhy vypínačů,“ vzpomíná Lachman.
Mnohé hospodyňky každý den vařily v kuchyních, jejichž autorem je také Lachman a využily celou řadu spotřebičů, které se také „vylíhly“ v designérově mysli.
Nedá na ně dopustit ani jeho žena Marie. „Žádný jiný vysavač mi nevyhovuje tak, jako ten Standův. Používám je dodnes. Stejně tak i mixér,“ chválí svého muže Marie Lachmanová a vyjmenovává další ze spotřebičů, které kdy z manželovy dílny používala. Byly to třeba gril, hnětač nebo šlehač. I ona se podílela na práci svého muže. Něco totiž navrhoval takzvaně na volné noze, a tak si musel materiál na výrobu modelů zajišťovat, kde se dalo. „Dřív se nedalo koupit, na co si člověk vzpomněl. A tak jsem domů nosila vše, co jsem kde viděla. Plastové odřezky, různé šroubky, měli jsme toho plný sklep, kolegové v práci se mi vždycky smáli, když jsem sebrala vše, co by se mohlo hodit,“ vypráví Lachmanová.

Proti kutilům

Stanislav Lachman se pokaždé, když vymýšlel něco nového, řídil jedním pravidlem. „Hlavně, aby to bylo blbuvzdorné,“ zdůrazňuje designér. Než se dostal výrobek od návrhu až k pásové výrobě, trvalo to i sedm let. A designér celou tu dobu chodil za konstruktéry. „Rejpal jsem do nich a chtěl, aby výrobek nevypadal jako lokomotiva, ale aby byl funkční, bezpečný i hezky vypadal. A aby se do něj nedostali kutilové. U každého výrobku byl poslední šroubek schovaný pod značkou firmy, aby to nějaký kutil nerozvrtal dřív, než to projde záruční dobou,“ vysvětluje Lachman.

Vagon pro Stalina

V roce 1949 se Stanislav Lachman dostal i ke kuriózní zakázce. Měl za úkol navrhnout společně s dalšími lidmi interiér vagonu k pětasedmdesátým narozeninám pro generalissima Stalina. „Nehledělo se na peníze, vše bylo jen to nejlepší. Uvnitř bylo promítání, skvělý prostorový zvuk i klimatizace. Nechyběl salonek, ložnice, koupelna, skladiště pro potraviny a nápoje na tři dny, kdyby se někde muselo čekat,“ vzpomíná designér. Panely obložili tou nejjemnější teletinou. Nakonec ale vagon nikdy ke Stalinovi nedorazil. „V Rusku se musel přemontovávat na širokorozchodné koleje a při tom jeho cesta skončila. Celý ho rozkradli,“ podotýká Lachman.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video