Nápoj radosti

Pracovat jako baletka, to musí být pěkná řehole, napadne zřejmě většinu lidí, když si představí každodenní hodiny dřiny na divadelních prknech a v baletních zkušebnách. A navíc, i když je představení zdárně nacvičené a natrénované, nikdy nemáte jistotu, že se při premiéře nevloudí titěrná chybička, která vyčerpávající snažení pokazí.

Jenomže nebýt oné dřiny, nebylo by ani krásy zážitku, který si odnášejí diváci po představení. Taneční dril a virtuozitu navíc může často okořenit výrazná přísada jménem dobrodružství. Nemusí běžet zrovna o to, jak se povedla zvedačka, nebo jestli fungovala světla tak, jak měla. Mnohem větší porci dobrodružství můžou nabídnout postavy, které baletky na prknech ztvárňují. Podobně jako u herců činohry se musejí i taneční sólisté probírat záhyby života smyšlených nebo skutečných postav a vystihnout záchvěvy jejich radostí a lásek, nebo se brodit kaluží zoufalství.

Tak třeba životní zvraty mexické malířky Fridy Kahlo, to byl někdy pořádný tanec. Byla ženou slavného malíře Diega Rivery i milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, ale odpověděla: Protože jsem sama. Většinu života přitom strávila ve velkých bolestech, protože se musela vyrovnávat s následky těžké autobusové nehody. Kdo se chce dozvědět o malířce více, může se podívat na film v hlavní roli s vynikající Salmou Hayek z roku 2002. Anebo zajít do Moravského divadla na představení v hlavní roli s rovněž vynikající Renátou Mrózkovou.

S olomouckou baletkou přinášíme rozhovor. Mezi řádky z něj jasně problýskává poznání, že z ingrediencí dřiny a dobrodružství lze pro sebe i pro druhé namíchat nápoj radosti.