„Napsal to Homér, já to proškrtal“

Muzikál Odysseus aneb leporelo ro(c)ku brzy zaplní „Měšťák”. Jak to vypadalo na jevišti čtrnáct dní před premiérou?

Z reproduktorů se linou tklivé tóny akustické kytary, pomyslná opona Městského divadla v Přerově se otevírá. Je úterý 7. září večer a souboru amatérského divadla Dostavník začíná zkouška.

Muzikál Odysseus aneb leporelo ro©ku chystá místní soubor i s vynucenou pauzou prakticky rok. Za necelých čtrnáct dnů, v pondělí 20. září, už se opona roztáhne před diváky. Ale v tuto chvíli do premiéry zbývají ještě čtyři zkoušky. Na popletené texty, špatné pohyby herců a zvukařů i názorná vysvětlování je pořád čas.

Akustické rozjímání brzy v reproduktorech vystřídá hřmění elektrické kytary. Ožívá dění na scéně a taky pod ní. Režisérka Vlasta Hartlová popochází ze strany na stranu a výraznými gesty řídí pohyby herců. Ti jsou přes mikroporty slyšet chvílemi až moc, pak zas málo, a režisérka tak živě rozmlouvá se zvukaři. Hudba je přece u muzikálu zásadní.

Hilbertův hattrick

„Nejvíc ze všeho se stejně cítím jako muzikant,“ svěřuje se na chodbě u šatny těsně před začátkem zkoušky Zdeněk Hilbert. Ten kromě hudby napsal i scénář a ve hře navíc ztělesňuje hlavní roli ithackého krále Odyssea, jenž se po dobytí Tróje vrací do své země k milované ženě Penelopé a synovi Télemachovi. „Pro Dostavník už jsem skládal muziku i dřív, ale zatím to nebyl žádný rock, který je mojí srdeční záležitostí. A u Odyssea mi připadalo, že starověk po rockové muzice přímo volá,“ vyznává se Hilbert.

Spolu s kytaristou Jaroslavem Březinou a basistou Martinem Kučerou tak nahráli řízný hudební doprovod. Přesto se diváci nemusí bát ohlušujících metalových kanonád. „Hudba má rockový sound, ale i s ohledem na tradiční fanoušky Dostavníku jsem vynechal bicí. Ty nahrazují spíš rytmicky hrané smyčcové party, zvuky tympánů a zazní i etnické nástroje,“ vysvětluje. Vše zpestřují živé sborové zpěvy.

Neobvyklá je pro divadlo Dostavník, které většinou sází na komediální polohu, i volba námětu. „Napsal to pan Homér, já jsem to jenom proškrtal,“ říká ke vzniku scénáře Hilbert. „Ale snažil jsem se do hry propašovat i trochu humoru, doufám, že se to setká u diváků s pochopením,“ tvrdí umělec.

Víc lidí, míň repríz

Na jevišti Odysseus se svou družinou nemá pochopení pro temné síly. Na lodi odolává vábení Sirén i zlověstnému mořského víru. Kdo by si však na scéně představoval velkolepé plavidlo s bubny a vesly, byl by zklamaný. Scénografie spoléhá na divákovu fantazii, a ten se tak výpravných bohatých kulis ani kostýmů nedočká. Některé z kulis totiž představují dokonce herci. „Je to největší projekt, který jsme s Dostavníkem zatím dělali. Zapojili jsme do něj kolem dvaceti herců a každý z nich má minimálně dvě role,“ počítá v zákulisí předseda divadla Vratislav Lukeš. „Z toho důvodu ale nemůžeme hru tak často reprízovat. Prostě se nevejdeme všude,“ říká Lukeš.

Zlomená noha

Ještě před reprízami ale samozřejmě všechny čeká premiéra. Ta se podle původních plánů měla odehrát už první březnový týden, jak je u Dostavníku tradicí. Ale okolnosti tomu chtěly jinak. „Loni v říjnu si Vlasta Hartlová zlomila nohu, to jsme za sebou měli asi tři čtené zkoušky. Znovu zkoušet jsme pak začali až v lednu,“ objasňuje zpoždění producent Dostavníku Ivo Kolařík.

Teď už je režisérka zase v plné síle. „Hezký nohy musíš mít. Máš je hezký, tak je prodej,“ pokřikuje Hartlová na jednu z bohyní na jevišti, která se neposadila podle její představy. První část zkoušky končí a premiéra je o něco blíž.