Natali Ruden: móda je byznys pro duši
„Móda je byznys, ale také umění, které vyvolává emoce. Líbí se mi, když modely navozují atmosféru štěstí a euforie,“ říká Natali Ruden. Své přehlídky se prý vždy snažila pojímat jako svátek módy. A ze svých ambicí neslevila ani v krizi. „I extrémní situace vyvolávají tvůrčí nadšení,“ tvrdí.
Ví přitom, o čem mluví. Když se před několika léty vyrovnávala se smrtí manžela, který podlehl mozkové mrtvici, chtěla s módou skoncovat. „Byla jsem zoufalá a unavená. Tvorba si přitom žádá chuť do života, energii a elán. Pochopila jsem však, že bez ní neumím žít. Baví mě dělat lidem radost,“ říká. I v těžkém období pořádala přehlídky a snažila se, aby to na její práci nebylo znát. „V té době jsem paradoxně pracovala nejvíc. Někdo mi pak vyčítal, že jsem tvrdá a bezcitná … Já jsem se jen snažila vydržet“.
Móda „z Východu“
S Čechem, který v Kyjevě studoval, se budoucí návrhářka seznámila na vysoké škole. Přestože ke slibné kariéře měla prý nakročeno už na Ukrajině, rozhodla se přestěhovat. „Manžel chtěl žít v Česku a já jsem chtěla být s ním. Odjeli jsme do Zlína. Nebylo to však město mých snů,“ vzpomíná. Na Moravu přijela se spoustou ambicí a nápadů. Na počátku 90. let tam však o její výstřední styl nebyl zájem. „Měla jsem desky plné kreseb. Lidé mě však od módní tvorby odrazovali. Říkali mi, že na ´módu z Východu´ tady nikdo není zvědav,“ přiznává. Když pak svůj „extravagantní glamour“ představila na přehlídce Elegance Praha, překvapivě uspěla. Začala spolupracovat s českými módními tvůrci, které její kreace zaujaly. Mohla si tak založit vysněnou značku, jejíž výročí nyní slaví.
Jednu z prvních kolekcí Natali Ruden uvedla v chrámu svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí, který v minulosti využívali pravoslavní věřící. Modelky vyvedla na molo také ve staré čistírně odpadních vod v pražském technickém muzeu či na kbelském vojenském letišti, kde na módní show byl poprvé v ČR předveden vojenský letoun Gripen. Své přehlídky pořádala také na Pražském hradě, v Národní galerii nebo v Tyršově domě. Tvrdí, že své módní „koncerty“ vnímá jako poctu klientům, kteří jsou jí věrni mnoho let. Je to ale také celkem úspěšný byznys. Na moderovanou přehlídku si zájemci o její módní show mohli letos poprvé koupit vstupenky, které přišly na 1500 korun.
Úspěch v módním byznysu podle návrhářky hodně závisí na osobním šarmu a nasazení. Na přehlídky angažuje hvězdy místního modelingu, ale sama se jich také aktivně účastní a neváhá ani vynést své modely na molo. Stále se jí prý občas stává, že jí někdo vytkne „východní vkus“. „Když už nevědí coby, řeknou, že to není náš vkus, že je to z Východu,“ přiznává s úsměvem. Na svém stylu si ale zakládá. „Nechci mít jen další butik, který by zapadl v řadě,“ říká. Nepopírá, že prostředí, ve kterém vyrostla, zanechalo na její tvorbě stopu. „Ano, vkus může být jiný. Na Ukrajině jsou modré kostely, zlaté kupole… Svou inspiraci ale hledám také Paříži, ve světovém umění, ale nejvíc v samém životě,“ dodává.
Byznys srdcem
Přestože módní tvorba se v Česku rozmáhá, bojovat o klienty prý Natali Ruden nemusí. „Je to spíš tanec, než boj. Své klienty si hýčkáme,“ směje se. Módní promenádu v pražské Dlouhé ulici „sdílí“ s dalšími autorkami české designové módy. Nevnímá to však jako konkurenci. „Každá máme svůj rukopis a styl. Konkurence by byla, kdyby víc lidí dělalo stejný sortiment,“ tvrdí. Přestože má móda lukrativní nádech, v Česku podle ní zatím nejde o velký byznys. „Česko je malá země. Nikdo to tady nevnímá jako místo, kde se dá vydělat hodně peněz. Pro velký byznys je potřeba expandovat do jiných zemí,“ míní. Přiznává, že svět „haute couture“ ji láká. Zatím ale svou módu vnímá spíš jako „práci pro duši“. „Děláme to tady srdcem. Je to koníček, i když nás to živí,“ dodává.
Masarykova akademie umění udělila Natali Ruden cenu za uměleckou tvůrčí činnost a její modely jsou ve stále expozici sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Liberci. Za svou profesionální činnost získala také titul Lady Pro. Módní show pořádala návrhářka v Londýně, New Yorku, Torontu, Edinburghu či Petrohradě. Oblékala soutěžící České Miss a Českou republiku zastupovala na týdnech módy v Moskvě a Kyjevě. „Všechno v životě má asi smysl a nemůžete vědět, jak se to jednou projeví. Jedna přehlídka však toho moc nedokáže. Byznys vyžaduje pečlivou, systematickou práci,“ říká.
Úzkostlivě sledovala, když v jejím rodném městě v době revoluce zuřily ozbrojené boje. „Moje emoce jsou rozpolcené. Trápí mě, že Rusové a Ukrajinci jsou proti sobě. Vztahy mezi lidmi jsou velmi napjaté. Odhodilo nás to o desítky let zpátky,“ soudí. Ukrajinu vnímá jako zemi s velkou perspektivou. Za svůj domov však už považuje Prahu. „Kdybych zůstala v Kyjevě, možná bych toho dokázala víc. Měla jsem tam zázemí, přátelé, kontakty. Nyní se však snažím s pokorou jít dál. Rouhala bych se, kdyby si stěžovala, že nemám úspěch“.
