Nebýt testů DNA, vraha Aničky bychom asi nenašli, říká genetik
Půl roku lidé prožívali příběh ztracené Anny Janatkové a Otakara Tomka, který ji podle všeho zavraždil. Bez stop jeho DNA nalezených hned zkraje případu na dívčině batohu by ho ale policisté zřejmě nikdy nedopadli.
„Vyšetřovatelé do té doby vůbec netušili, kdo za zmizením dívky stojí,“ líčí vedoucí oddělení genetiky Kriminalistického ústavu Praha Roman Hradil.
Bez testů DNA by tedy údajný vrah Aničky pořád běhal po svobodě?
Kdybychom biologické stopy na batohu nenašli a neporovnali stanovený profil DNA s profily uloženými v databázi, stal by se případ Aničky zřejmě pomníčkem navěky. Tělo se nemuselo najít a nikdo by si Tomka s případem nespojil. Třebaže se v okolí pohyboval.
Byli policisté překvapeni, když genetika ukázala právě na něj?
Věděli, že v minulosti jen kradl. A neexistovaly žádné indicie, které by naznačovaly, že by mohl spáchat násilný trestný čin. Šéfa vyšetřovacího týmu Josefa Mareše jsem musel hodinu a půl přesvědčovat, že máme jasnou shodu, že biologický materiál zajištěný na batohu patří Tomkovi. Výsledky testů DNA jste měli až překvapivě rychle.
Násilí na dětech má přednost před ostatními případy. Kromě teroristických útoků či ohrožení jiných státních zájmů. Nalezený batoh a další věci se k nám dostaly poměrně rychle, odebrané vzorky jsme ihned analyzovali. Kdyby batoh přes noc zmokl, třeba bychom na něm už nic nenašli.
Když policisté za téměř půl roku vykopali dívčino tělo, Tomkovy stopy už jste asi hledali hůř, že? Tělo leželo řadu měsíců v zemi, to je dost agresivní prostředí. Představa, že bychom na něm po tak dlouhé době našli třeba sperma, je iluzorní. DNA jsme určovali z vlasu a chlupu.
Patřily Tomkovi?
To nelze říci stoprocentně. Zachovala se pouze takzvaná mitochondriální DNA, kterou člověk dědí po matčině linii. Podle ní nemůžeme ukázat na konkrétního jedince, jako je tomu u jaderné DNA, ale na skupinu příbuzných osob v rodové linii matky. Například matka, její děti, děti matčiny sestry, ti všichni mají stejnou mitochondriální DNA.
Logika případu ale ukazuje na něj.
Záleží na tom, jak si vyšetřovatelé vyhodnotí jeho alibi a pravděpodobnost, že by zločin mohl spáchat.
Vnímají soudy přítomnost DNA na místě činu jako přímý důkaz?
Většinou ano. Osobně jsem ale velmi skeptický vůči tomu, abych někoho odsoudil jen na základě shody biologického materiálu. Policie musí zajistit i další důkazy a prokázat souvislost se zločinem.
Stalo se vám, že někdo nafingoval stopy tak, abyste našli DNA někoho jiného?
Před nedávnem přepadával v Praze bary občan Ruska, kterému se říkalo „Olizovač“. Po jedné loupeži policisté našli nábojnici s DNA jiného člověka, který s ním byl ve vězení. Jestli v tom byl úmysl, nevíme. Policisty to ale na čas odvedlo ze správné stopy.
Genetika je mezi kriminalisty i justicí čím dál oblíbenější, že?
Všichni ji požadují. Policie, soudy i státní zastupitelství. I když mají také jiné důkazy. Ovlivňují je i kriminální seriály, kde jsou výsledky testů DNA hned hotové. A všimněte si, že pokaždé vyjdou. Takové mediální masáži dřív nebo později podlehnete.
Jak vlastně tolik přetřásaný profil DNA vypadá?
Zjednodušeně řečeno to je několik řádků čísel a písmen, které máme uložené v počítači. S jejich pomocí odlišíme člověka od ostatních jedinců v populaci. Jeden řádek našeho zápisu je úsek chromozomu, na němž je uložená specifická informace. Každý jedinec, kromě jednovaječných dvojčat, má přitom unikátní profil.
Loni jste testovali 22 tisíc vzorků. To je obří číslo.
Pozor, jeden vzorek nerovná se jeden zločin. Z jednoho případu policisté zajistí mnohdy víc vzorků. Třeba v případu Aničky jsme jich dělali dokonce víc jak 250. Navíc analýzu některých vzorků opakujeme, abychom si byli jisti, že jsme neudělali chybu, nebo že skutečně žádnou genetickou stopu nemáme.
