Stejná práce, ale rozdílné mzdy. Kdy jde o nezákonné a nerovné zacházení?
Sedíte v kanceláři a děláte stejnou práci jako kolega v jiném městě. Jenže na výplatní pásce vám každý měsíc přistane o několik tisíc méně, protože prý v Praze jsou vyšší náklady na život. Možná to zní logicky, ale zákoník práce má na to úplně jiný pohled. Rovné odměňování není volba, ale povinnost.
Český zákoník práce v § 110 říká, že za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty musí mít všichni zaměstnanci stejnou mzdu. „To platí bez ohledu na to, kde firma působí, jaké jsou v regionu náklady na život nebo jaké vztahy má zaměstnavatel k jednotlivým lidem.
Srovnávat se má podle složitosti práce, odpovědnosti, pracovních podmínek, výkonnosti a výsledků. Pokud tedy dva zaměstnanci splňují tyto parametry stejně, musí dostat stejnou výplatu,“ říká Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz a dodává, že podobně i § 16 ukládá povinnost zajistit rovné zacházení ve všech podmínkách zaměstnání, tedy i v odměňování.
Nejvyšší soud v posledních letech několikrát potvrdil, že výklad těchto pravidel je opravdu přísný. Není možné argumentovat tím, že v hlavním městě jsou dražší nájmy nebo že nového člověka je nutné přilákat vyšší nabídkou. Rozdílné mzdy nelze ospravedlnit socioekonomickými faktory.
Soudy také jasně uvedly, že rovnost musí platit nejen napříč regiony, ale i napříč časem. „Zaměstnanec se může porovnávat nejen se současným kolegou, ale i s tím, kdo práci dělal před ním, nebo s někým, kdo na stejnou pozici nastoupil až po něm,” dodává Anna Kevorkyan.
Rovnost odměňování se týká i bonusů
Do hry vstupují také vnitřní pravidla firmy. Pokud jsou v předpisech zakotvené bonusy či osobní příplatky, musejí být udělovány všem zaměstnancům podle stejných pravidel. Nestačí, že je někdo oblíbenec vedení firmy a jiný nikoli. Jakmile se příplatek přidělí někomu v rozporu s vnitřním předpisem, a jinému naopak ne, jde o porušení zásady rovného zacházení.
„Pokud k nerovnému odměňování dojde, má zaměstnanec právo na náhradu škody. Ta se počítá jako rozdíl mezi jeho mzdou a nejvyšší mzdou, kterou pobírá zaměstnanec vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty,“ upozorňuje Anna Břenková, advokátka z advokátní kanceláře Spring Walk s tím, že nezáleží na průměru celé skupiny, ale na tom, kdo z kolegů zmiňovaného zaměstnance dostává nejvíce. Jestliže má řidič pošty v Olomouci o několik tisíc méně než jeho kolega v Praze bez legitimního důvodu, dorovnání se vypočítává právě vůči tomu nejlépe placenému.
Případ České Pošty
Principy rovnosti v odměňování potvrzují konkrétní soudní spory, jako právě stížnost pošťáka. V roce 2020 řešil Nejvyšší soud případ řidiče České pošty, který v Olomouci bral nižší mzdu než jeho kolegové v Praze. Pošta tvrdila, že pražská práce je složitější a že mzdy musejí zohledňovat vyšší životní náklady v metropoli. Soud to ale odmítl a rozhodl, že takový přístup je v rozporu se zákonem.
Jiným známým případem byla vědkyně, která odešla z univerzity, a na její místo přišel profesor s výrazně vyšší mzdou. Soud rozhodl, že i v tomto časovém srovnání jde o nerovné zacházení. Argument, že bylo nutné nastavit vyšší nástupní mzdu, aby univerzita našla nového člověka, neobstál.
„Tyto případy ukazují, že zaměstnavatelé nemusejí čekat na evropskou směrnici o transparentním odměňování, jejíž implementace se chystá. Zásadu rovného zacházení, i v oblasti odměňování, český právní řád obsahuje už dnes,“ ubezpečuje Anna Břenková. Soudní spory kvůli nerovnému odměňování podle ní přibývají a soudy v nich bývají na straně zaměstnanců.
Pokud tedy máte podezření, že berete méně než kolega na stejné pozici, není to jen otázka „férovosti“, ale přímo zákonné povinnosti zaměstnavatele. Můžete se domáhat dorovnání a v případě sporu je rozhodující, že děláte stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. A to bez ohledu na město, období nebo ekonomické okolnosti.
VIDEO: Proč voják dostane víc, než policista a komu pomůže aktuální navýšení? Vysvětluje analytik Vydra v pořadu FLOW
