Kaše z kukuřičné mouky se úspěšně vrací na výsluní.
Polenta není v kuchyni žádnou novinkou. Je velmi rozšířená v jižních částech Evropy, zejména na severu Itálie. Dříve byla oblíbená zejména u chudších vrstev obyvatelstva, protože mouka byla poměrně dobře dostupná a příprava polenty byla levná a navíc zasytila i početné rodiny.
V dnešní době je polenta k dostání ve dvou variantách – buď instantní, tedy předvařená, nebo klasická. Dostupnější je v dnešní době instantní forma, kdy se předvařená jednoduše smíchá s horkou vodou a po zamíchání je kaše ihned hotová (míchejte vždy důkladně, ať se vám nevytvářejí místo hladké kaše hrudky). U klasické varianty budete na přípravu potřebovat kolem třiceti minut a polentu připravíte z kukuřičné mouky nebo krupice, vody (v některých oblastech se místo vody dokonce používá mléko, aby kaše byla jemnější, hustší a výživnější) a špetky soli, kdy je třeba všechny ingredience promíchat a vařit na mírném plameni, dokud kaše správně nezhoustne a dobře se neodděluje od stěn hrnce.
Poměrně jednoduché jídlo má v kuchyni univerzální využití. Jen je třeba vědět, jak na to. Polenta má podobné využití jako naše bramborová kaše, je však hustší a sytější. Můžete ji využít jako samostatný pokrm nebo jako přílohu – nejlépe k chuťově výraznému masu, ať už k dušenému, pečenému nebo grilovanému, k pečené rybě nebo k pečené či grilované zelenině. Při finální přípravě polenty popusťte uzdu své fantazii, zkuste polentu grilovat nebo ji opečte na oleji jako placičky, naformujte ji do válečků a pak krájejte jako knedlíky.
A nezapomeňte ji dobře ochutit, třeba česnekem či bylinkami, nebo ji zkrátka kombinujte s dalšími ingrediencemi podle vlastních nápadů a chuti, oblíbená je například polenta smíchaná s nadrobno nasekanými čili papričkami, olivami, kozím sýrem nebo gorgonzolou.
Největší výhodou polenty je, že ji nemusíte ihned po uvaření všechnu spotřebovat, ale dá se uchovat na pozdější konzumaci. Lze ji buď rozetřít v přibližně třícentimetrové vrstvě na plech vyložený pečicím papírem, anebo zformovat do mísy, nechat vychladnout a pak se uchovává v ledničce, kde vydrží několik dní. A pak vždy stačí jen odebrat určité množství ke konzumaci.
Článek vyšel v časopisu Formen
