Jeho přátelé ho navrhovali na ocenění Libereckého kraje jako významné osobnosti regionu. Udělení ceny ale Liberecký kraj několikrát odložil. Architekt Svatopluk Technik se jí nakonec nedožil. Zemřel letos 2. února v šestadevadesáti letech.
I to je jeden z důkazů, jak byl muž, který dal podobu Liberci, nedoceněný a zapomenutý. V Liberci ho znali jen zasvěcení, za hranicemi města o něm věděli ještě méně. On přitom významně ovlivnil život lidí v celém regionu.
„Byl autorem prvního poválečného územního plánu Liberce a také územních a zastavovacích plánů měst Českého Dubu, Sobotky, Lomnice nad Popelkou, Mnichova Hradiště, Hronova, Nového Boru a Frýdlantu,“ popisuje Technikův žák a jeho velký přítel Miloslav Maxa.
Z rodiny vlastence
Svatopluk Technik prožil bohatou profesní kariéru. Zpod Ještědu se propracoval až k esům evropské architektury. Narodil se 7. března 1913 v obci Rašovka nedaleko Liberce, kde byl jeho otec řídícím učitelem.
Starý pan Technik byl velkým vlastencem, který před druhou světovou válkou prosadil, aby se poněmčená obec Hynčice znovu přejmenovala na Pilínkov. Svým třem synům dal slovanská jména Vladivoj, Miloš a Svatopluk.
Prostřední Svatopluk vystudoval liberecké gymnázium a poté odešel na fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT do Prahy. Díky studiu francouzštiny se dostal na stáž do Francie, kterou vykonával v ateliéru světoznámého Augusta Perreta, architekta, po němž je pojmenovaná prestižní mezinárodní cena. V Čechách ji za vysílač a horský hotel na Ještědu dostal Liberečan Karel Hubáček.
„Perret nabízel Svatoplukovi, aby pro něj dál pracoval i po skončení stáže, v expozituře jeho ateliéru v Alžíru. To Svatopluk odmítl a vrátil se zpátky do Československa,“ popisuje Technikův mezník v kariéře Maxa.
Bojoval na Slovensku
Technik nastoupil jako projektant u velké pražské firmy Hrabě a Losovský. Když firma otevřela filiálku v Bratislavě, odešel na Slovensko. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se přihlásil do Československé povstalecké armády a po skončení války odešel zpět do Liberce. Přemluvil ho k tomu skaut Jaroslav Tomsa, který sháněl učitele do liberecké průmyslové školy.
Jedním z jeho žáků se stal i architekt Miloslav Maxa. „Od školy jsme se léta neviděli. Já mezitím pracoval v Karlových Varech i Praze a později jsem se vrátil do Železného Brodu. Až když jsem byl v důchodu, jsme se se Svatoplukem znovu potkali a stali se z nás přátelé,“ popisuje Maxa.
Svatopluk Technik se ze školy rychle vrátil do praxe. Vyhrál architektonickou soutěž na úpravu historického středu Liberce a soutěž na úpravu libereckého výstaviště. V polovině padesátých let se stal jako pracovník Stavoprojektu autorem prvního poválečného územního plánu velkého Liberce. Ze Stavoprojektu jej ale později jako nestraníka „převedli“ do Pozemních staveb. A odtud si ho v roce 1960 vyžádal znovu ředitel střední průmyslové školy stavební. Technik tam pak působil až do roku 1988.
„Těžko budete hledat někoho dalšího, kdo by měl takový význam a zásluhy na stavebním formování Liberce. A těžko někoho, kdo by měl takový široký záběr. Svatopluk Technik byl urbanista, architekt a věnoval se i ochraně památek či lidovému stavitelství v Podještědí,“ připomíná Miloslav Maxa.
Navrhl první sídliště
Kromě prvního poválečného územního plánu vyprojektoval Svatopluk Technik také první liberecké sídliště na Králově Háji a k němu napojenou skupinu atriových domků na Aloisině výšině.
Jako architekt se podílel na přestavbě nemocnice v Liberci, projektoval oblast Soukenného náměstí v Liberci či centrum Karlových Varů. Podílel se na rekonstrukcích zámků ve Frýdlantu či Sychrově. „Za svůj velký úspěch vždy považoval, že se mu podařilo zachránit poslední tři Valdštejnské domky v Liberci,“ dodává Miloslav Maxa.
Technik napsal také celou řadu knih, z nichž nejznámějšími se staly Liberecké domy hovoří, Stavební památky Liberce či Liberec minulosti a současnosti.
Úmrtím Svatopluka Technika ztratil Liberec výjimečnou osobnost. Ostatně Technik byl už od roku 1995 čestným občanem Liberce.
