Nejdůležitější je barva, říká vizážistka

Nejdůležitější je správná barva oblečení, pak dobře upravené vlasy a teprve poté líčení. V takovém pořadí radí Gabriela Holejšovská ženám, které chtějí vypadat lépe. „Je zvláštní, že nejvíc ženy zajímá líčení, takže jdou jakoby od konce. Přitom to hlavní je poznat, jaký je kdo typ. S tím souvisí i psychologie barev,“ říká třiačtyřicetiletá vizážistka a stylistka z Budějovic. Proč lidé nyní častěji než dřív stojí o zásadní proměnu své vizáže?
Ženy jsou sebevědomější, než bývaly. Většinou přicházejí, když mají chuť začít znovu. Dřív jim třeba po rozvodu trvalo déle, než se vzchopily. Teď jsou samostatnější a berou to tak, že mezník znamená i novou šanci. Chtějí najít svou tvář, která je povzbudí a rozsvítí. Ale s touhou něco na sobě změnit stále častěji chodí i muži.

Kde berete jistotu, že se s podobou, kterou jste jim našla, lidé opravdu sžijí?

Potkávám je. Dokonce tyto ženy měly potřebu se občas vídat jak se mnou, tak navzájem. Proto vznikl loni Dámský klub, u jehož zrodu stály právě ženy, které prošly proměnou. Už máme třiatřicet členek a jejich partneři se začínají ptát po vzniku Pánského klubu. Závidí, že máme pořád nějaké akce, při nichž se učíme nové věci.

Povoláním jste učitelka. Co stálo za vaší proměnou? Učila jsem středoškoláky výtvarnou výchovu a zaujalo mě školení o barvách: jak jsou důležité pro psychiku, jak například díky správnému výběru odstínů oblečení může člověk omládnout. Začala jsem se o typologii člověka víc zajímat a úplně tomuto oboru propadla. Každý má v sobě něco hezkého a já se snažím to najít. Když někde potkám pěkně upravenou ženskou, řeknu jí to, byť ji vůbec neznám. Pochvala nic nestojí, a přitom tolik povzbudí.

Vaše osmnáctiletá dcera jde ve vašich stopách. Tak jste si to přála?

Kristýnka studuje obor kosmetička. Sama si ho vybrala, byť já jsem ji odrazovala, protože je to dřina. Ale přitáhl ji, tak si ho vydobyla. Stejně jako já před dvanácti lety, i když našim hodně vadilo, že jsem opustila pedagogickou dráhu. Teď už mi fandí – je ale pravda, že z dob, kdy jsem učila, mi velmi scházejí děti.

To vás zavedlo do dětského domova v Boršově nad Vltavou?

Když vznikl Dámský klub, chtěly jsme být také někomu užitečné. O tom, že blízko Budějovic je dětský domov, vědí všichni, ale byl tam málokdo. Vypravila jsem se tam a našla zámeček, v němž žije dvaatřicet dětí do osmnácti let. První peníze jsme daly dívkám, které se učí břišní tance, pak jsme podpořily autobus na hory a pravidelně děláme sbírku oblečení. Děti nám za to uspořádaly módní přehlídku. Je příjemné vidět, jak jim to sluší.

Co chystáte teď?

Se sdružením Caplík, které organizuje třetího září odpoledne putování po Doudlebech na téma tradice, zveme na akci jak děti z dětského domova, tak veřejnost. Na deseti zastaveních potkají mlynáře, hasiče, archeologa, hudebníka, myslivce a naučí se sázet stromy.

Co vám v Boršově udělalo největší radost?

Úspěch Michaely Vachuškové, která se letos stala druhou vicemiss v soutěži dívek z dětských domovů. Není jediná, které jsem radila při soutěžích krásy – Jitka Nováčková letos vyhrála Miss ČR, Andrea Zemánková se roku 2009 stala miss Aerobic. Ale když uspěla Míša, byl to pro mě zvlášť silný pocit. Napsala mi pak dopis, který jsem si dala za rámeček.