Jaké svátky uvízly osobnostem nejvíc v paměti? Oslovení si hodně cenili rodinné pohody a setkávání s blízkými. Nejhezčí vzpomínky na dárky situovali do dětství.
Kapra na stole vynechávají
Na Štědrovečerním stole Heleny Štáchové chybí vánoční kapr, jelikož členové její rodiny jsou vegetariáni. „Jsem ráda, protože ty rybí mordy na předvánočních ulicích mi vždycky představu mírumilovných Vánoc silně narušují,“ vysvětluje ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka.
Nejhezčí Vánoce vybírá těžko. „Nejkrásnější byly ty, když jsem byla malá, nebo ty, když byly mrňavé mé děti a já mohla to těšení prožívat s nimi. Nejsmutnější byly vždy ty, když mne někdo opustil. Když zemřel manžel, utekla jsem s dětmi na Vánoce do Tunisu.“
Jako dítě si Helena Štáchová moc přála kočárek s panenkou. Dodnes si pamatuje chvíli, kdy se po zazvonění zvonečku otevřely dveře pokoje a pod zářícím stromkem byla mrkací panenka. „Tak třeskutý příliv štěstí se nedal unést. Místo ke stromku jsem tedy zamířila pod stůl, kde jsem v radostných mdlobách čekala, až dosednu z oblak zpátky na zem. Je to hrůzně let, ale dodnes si ten intenzivní pocit nádhery života dovedu vybavit,“ říká Štáchová.
První bez táty byly nejsmutnější
Výtvarník, animátor, hudebník, publicista a herec Marek Brodský v deseti letech přesně rozlišoval dárky na měkké a tvrdé. „Měkké stály za houby, to bylo nějaké oblečení. Jednou se dva dny před Štědrým dnem pod stromečkem objevil velký tvrdý balíček pro mě. Snil jsem o tom, že tam je třeba sada angličáků. Přišlo ale zklamání, otec mi tam zabalil tři naučné slovníky,“ vzpomíná Brodský. V patnácti otci dárek vrátil: jednoduše mu je zabalil pod stromeček zase on.
Pěkných Vánoc si užil Marek Brodský spoustu. Z paměti mu ale nevymizí ty nejsmutnější. „Byly to ty první bez táty, v roce 2002,“ podotýká.
Panenka mi dala intenzivní pocit štěstí
K Vánocům režisérky Heleny Třeštíkové patří procházka s už dospělými dětmi. „Vaření ani pečení neprožíváme. Nikdy jsme neměli a nemáme umělý stromek a elektrické svíčky. Dáváme si často knihy. V tradici je ještě svatoštěpánská procházka Voděradskými bučinami s jednou spřátelenou rodinou. Po něm skončíme u krbu při čaji a cukroví. Nejhezčí Vánoce byly s malými dětmi, které tak nadšeně prožívají mystérium svátků,“ říká Třeštíková. V dětství nejvíc toužila po panence. Už se smířila s tím, že ji nikdy mít nebude, až jednou panenku pod stromkem našla. „Nikdy nezapomenu na ten intenzivní pocit štěstí,“ dodává.
