Stará Louka v Karlových Varech je symbolem obchodu od sedmnáctého století. První domy na ní začaly růst od Atlantiku směrem k Puppu a mají za sebou několik století trvající vývoj. První z nich byly hrázděné a měly na střeše šindele, nyní tam stojí budovy vyhnané jak do výšky, tak do šířky.
„Jako má Paříž svou Chanselise a Berlín zase Unter den Liden, tak mají Karlovy Vary Starou Louku,“ usmívá se karlovarský historik Stanislav Burachovič. Kdyby podle něj uměly psát domy romány, byla by z nich úžasná sbírka. Lidé v lázních si už před mnoha staletími zvykli na život, který jim zaplatilo pronajímání bytů. Což se netýkalo pouze Staré Louky. Majitelé se i svou rodinou nastěhovali do skromných komůrek, ostatní pokoje pronajímali lázeňským hostům.
Jméno podle královny
Jedním z nejpamátnějších domů Staré Louky je Krásná královna, kterou vlastnil krejčí Adalbert Kraus. Díky své zručnosti se stal vídeňským dvorním dodavatelem a svůj dům pojmenoval na počest Marie Terezie. Stejně legendárním domem je také Elefant, jehož sláva je srovnatelná s vídeňským Sachrem. Domy na Staré Louce pamatují několik návštěv Johanna Wolfganga Goetha i pobyt slavného svůdce Giacoma Casanovy. Sláva Staré Louky nepolevila ani na konci dvacátého století. Pro mnohé obchodníky se stala porevolučním symbolem úspěšného podnikání. Jedním z mála Čechů, který se na Staré Louce udržel, je Karel Jáchymovský. V nejlukrativnější části Varů se objevil roku 1991 a začal pomáhat své ženě a tchýni v obchodě s potravinami. „Nejprve jsme obchod dostali do pětiletého pronájmu. Pak jsme koupili celý dům. Bál jsem se, ale naštěstí nám podnikání vyšlo. Jsem moc rád, že jsem zrovna tady,“ říká Jáchymovský, který by prý svůj dům za nic neprodal. Jáchymovský je jedním z podnikatelů, kterým rekonstrukce Staré Louky nepřidělala žádné hluboké vrásky na čele a netratila ani jeho pokladna. S dělníky stavební firmy se prý vždycky dohodl, aby mu před obchod položili provizorní podlážky. Na dokončenou ulici se těší i ředitel Hotelu Krásná královna Jiří Novotný. Jeho hotel trápily zastaralé inženýrské sítě, které způsobovaly časté výpadky internetu nebo elektřiny.
„Vzhledem k hospodářské recesi nemohu říct, jestli mám přičíst pokles obratu rekonstrukci ulice nebo krizi, která zasáhla i turistický ruch,“ říká Novotný. Hosté Krásné královny si prý na rekonstrukci nestěžují, spíš je mrzí, že ulici nevidí hotovou. Nerovný boj se stavebními stroji, které děsí zákazníky, ovšem svádí majitelé ostatních krámků s luxusním zbožím.
Chodci nebo oběti?
„Jsem tady už šest let a rekonstrukce je na tržbách velice znát. Divím se, že tudy chodí lidé. Jsou to potencionální oběti,“ říká Marcela Valounová z městské galerie a ukazuje na minibagr. Jeho lžíce zrovna nakládá na korbu auta kamenitou suť, která proletí nad hlavami zmatených cizinců. „I ti dělníci jsou jenom lidé a mohou selhat. Divím se jim, že na sebe vezmou takovou zodpovědnost,“ říká. O několik obchodů dál stavební ruch z povzdálí pozoruje Anna Haalová, zaměstnankyně firmy Halada. „Rekonstrukce je, co počtu zákazníků týče, patřičně znát. Udělat se ale musí, co naděláme,“ dodává tichým hlasem.
Podnikatelé se nepříjemností s karlovarskou Chanselise zbaví koncem roku. Obchod na Staré Louce pravděpodobně opět pokvete a problémy okolo její rekonstrukce za pár let stečou do kanálu dějin.
