Vařil zmrzlinu už za první republiky. Tehdy ji prý dělali ještě poctivě. Miloslav Kopřiva přijel do Tábora z Jindřichova Hradce, aby posoudil, jak kvalitní zmrzlinu si lidé ve městě mohou koupit. Kornoutky známkoval jako ve škole od jedničky do pětky. Jeho vytříbený jazyk nenechal žádnou propadnout, ale prvorepublikové poctivosti se přiblížila jen jedna.
Quickburger
První testovací vzorek slízl Kopřiva u autobusového nádraží. „Ta mléko moc neviděla. Je znát, že je v ní pudink, ale chuť nemá tak výraznou,“ hodnotí dnes už skoro sedmaosmdesátiletý odborník, když točenou zmrzlinou s příchutí vanilka – pistácie plní chuťové pohárky. „Je znát, že to není vlastní výroba. Dáme jí trojku,“ poznamenal.
Cukrárna Sandra
V cukrárně na začátku třídy 9. května se zmrzlinář pouští do točené čokoládové. Vždycky tu dělali dobrou zmrzlinu. Fronta u okénka naznačuje, že tradice asi pokračuje, ale Kopřiva nadšený není. „Cítím hodně kakaový prášek. Byla by mastnější, kdyby v ní nechybělo dost čokolády,“ soudí a mlčky natahuje tři prsty. Známka je jasná.
Popisuje, jak čokoládovou zmrzlinu dělal dříve. Základem byla vanilková. Na deset litrů mléka připadlo šestnáct žloutků, pudink pro zahuštění a pravá vanilka. Vše uvařil a přidal blok tunkmasy, čokolády, která k tomu byla dříve určená.
Cafe Campanila
Naproti zemědělské škole Kopřiva nedočkavě natahuje ruku po karamelovém kopečku. „Má podivnou příchuť. Dávám dvojku. Všechny jsou zatím, jak z jednoho pytle. Za nás se ani karamelová nedělala, stejně jako pistáciová. Nebyly totiž pistácie,“ říká cukrář a zdůrazňuje, že různých příchutí zmrzliny dosáhl odpovídajícími surovinami.
Oblíbené byly vedle čokoládové a vanilkové hlavně kávové nebo oříškové. „Kávová vznikla přidáním najemno namletých kávových zrnek a kuleru. Tak se říkalo opraženému cukru. Do oříškové samozřejmě přišly namleté oříšky,“ popisuje recepty odborník.
Moccacafé
Pražská ulice je pro Kopřivu jednoznačně únikem ze zmrzlinářské průměrnosti. V Mocca café poprvé snědl celou, tentokrát vanilkovou porci.
„Přibližuje se první republice. Stoprocentně si ji vaří sami,“ nadchne ho chuť. „V naší zmrzlině nechybí pravá vanilka, mléko a žloutky,“ přiznává majitel cukrárny Jiří Hochman. Nechybí ale ani trocha kritiky. „Těch žloutků by mohlo být víc,“ směje se Kopřiva. Jako by chtěl poslední poznámkou říct, že na první republiku dnes nikdo nemá. Ale chvála převažuje. „To by si i tatíček Masaryk pochutnal,“ dodává, když se stejným gustem dojídá borůvkovou.
Cukrárna Zlaté Slunce
Prvorepublikový cukrář a zmrzlinář má ještě zalepené koutky a už se těší na další ochutnávku. Cestou vypráví, že když se ještě věnoval cukrářskému řemeslu, byla nejdůležitější poctivost. „Nemohl jsem si dovolit nějaký kousek ošidit. Abych přitáhl zákazníky, dával jsem k většímu nákupu třeba lízátko, které jsem si sám dělal. Nebo také pohádky. Ty jsem dostal od knihkupce výměnou za kousek dortu,“ vzpomíná Kopřiva na obchod, který si otevřel po druhé světové válce. V Jáchymově podnikal do roku 1948, než mu to komunisté zakázali.
U Zlatého Slunce na Žižkově náměstí přijímá vzorek vanilkové a čokoládové. „Není špatná. Podle mě si ji rozhodně nevaří sami, ale mají ji dobře namíchanou. Takže za dvě,“ ukazuje.
Cukrárna v G centru
„Jste Sedmička, tak teda sedm vzorků,“ přitakává cukrář prosbě, otestovat ještě další dvě místa.
Na nejfrekventovanější trase pro pěší mezi nádražím a hlavním náměstím, ale už tolik známých míst se zmrzlinou není. Proto test pokračuje na Pražském předměstí v cukrárně přímo v domově důchodců.
Zatím odborník ochutnal jen málo ovocných příchutí. Následuje tedy kopeček jahodové. „Rozhodně tam není čerstvé ovoce. I když nějaké kousky jsou v ní vidět. Mohla by být taky o něco méně sladká, ale jinak k zahození není. Dávám dvojku,“ hodnotí.
Za první republiky prý moc druhů zmrzlin nebylo. U těch s ovocnou příchutí převládala jahodová a borůvková. Rozšlehané ovoce přidával opět do vanilkové zmrzliny. „Klasická ovocná nebyla. Jen jedna, citronová. Dělali jsme ji z vody, citronů a cukru,“ vysvětluje Kopřiva.
Cukrárna Ve Mlejně
Míchaná vanilkovo-ostružinová je poslední zmrzlinousrovnávacího testu. Točí ji v cukrárně u hlavního tahu v Plané nad Lužnicí.
„Není přímo vodová a je asi taky z kvalitnější směsi. Takže také za dvě,“ hodnotí okamžitě Miloslav Kopřiva.
Podle něj je hodně znát, pokud je zmrzlina z mléka. Když začal podnikat v Jáchymově, bylo ho málo. Tehdy se o něj Miloslav Kopřiva tahal s konkurencí. „Ve městě byl ještě jeden cukrář. Mě se podařilo dortem uplácet ženské, aby mléko nechávaly mně. Ten druhý mě pak šel udat na úřad,“ vzpomíná na více jak padesát let starou historku vyučený cukrář a zmrzlinář.
Přidává také radu, jak si udělat v zimě vlastní zmrzlinu. „Stačí uvařit litr mléka, přidat dva žloutky, vanilkový pudink, ještě lépe i pravou vanilku. Do sněhu položíte kastrol. Ten vyndáte a díru po něm posypete solí. To zvýší mráz. Potom tam kastrol zase vrátíte a vrtíte s ním. Po krajích vzniká zmrzlina. Pro lepší chuť je dobré přidat kousek másla,“ loučí se receptem Miloslav Kopřiva.
