Hudba v čajovně nepřekvapí. Tato ale ano. Kolem se prochází exoticky vyhlížející muž a hraje na zvláštní nástroj. Za chvíli se dozvídám, že jde o buddhistického mnicha, a tím nástrojem je flétna šakuhači. „To by mohl být zajímavý člověk na rozhovor,“ napadá mě. Edžun Iečika (Ejun Iechika) neodmítá. K překladu z japonštiny se nabízí jeho partnerka Kristýna.
Co vás přivádí do Tábora?
Byl jsem v tradiční keramické dílně v Klikově (obec u Jindřichova Hradce - pozn. redakce). Tam jsem se setkal s majitelem čajovny a on mne pozval do Tábora. Rád jsem přijal. V Táboře už jsem byl, mám na něj dobré vzpomínky. Znal jsem zde člověka jménem Vladimír, který je původem z druhé strany řeky.
Co dělá buddhistický mnich v Čechách?
V Japonsku jsem učil hru na flétnu. Jedna má žačka byla z Prahy a ta mne pozvala do Čech. A říkal jsem si: to je dobrá země. Před rokem jsem se znovu vrátil. Považuji to zde za druhý domov. Mám pocit, že díky tomu, že jsem přijel, jsem měl možnost naučit se nejen o Česku, o Evropě, ale i o sobě a o Japonsku.
Přiblížíte mi, co znamená být zenovým mnichem?
Žít podle Buddhova učení. Základem je meditace vsedě. Tím, jak jsem prošel spoustu míst, jsem si to jen potvrdil. V buddhismu jde o vyvarování se zlého a pročištění mysli. Buddha řekl: „Člověk by měl sám sebe pročistit a být sám sobě oporou.“ Své žáky učil, aby neutíkali k ničemu, co je mimo ně, ale aby se sami sobě stali útočištěm. Toho můžete dosáhnout právě meditací.
Co pro vás osobně znamená být mnichem?
Je to především velká radost. Jsem moc rád, že jsem se stal zrovna mnichem. Vždyť na světě je spousta povolání.
A jak jste se jím stal?
Můj starší bratr řekl: Ty, ty se staň mnichem. A tak jsem mnichem. Zajímavé na tom je, že on je křesťan. Oba moji bratři jsou křesťané. Já ale Bibli bohužel moc neznám.
Proč bratr spíš neřekl: staň se knězem, farářem?
To mi dodnes není jasné.
Jaký by měl být mnich?
Ideálně by se neměl ženit. Japonští mniši se ale běžně žení. Neměl by jíst maso, ani rybí. Měl by žít život, jaký je předepsaný ve starých textech a jaký žili mniši za Buddhy. Vstali se sluncem, jedli dvakrát denně. Po poledni už vůbec. Je mnoho mnišských pravidel. Myslím, že jen ten, kdo je dodržuje, je pravým mnichem.
Nejíst maso? Proč?
Je to jedna ze zásad. Existuje kánon, kde je vše vyjmenované. Ale ani já nejsem správný mnich. Žiji se ženou a občas jím rybu.
Jak vypadá den mnicha?
Mnich ve výcviku vstává dříve než ptáčci, v půl čtvrté. To je v tradiční japonské kultuře začátek dne. Spát ale chodí kolem jedenácté. Takže je pořád unavený a ospalý. Tři základní pilíře mnišského života jsou meditace vsedě, manuální práce – samu a rituální žebrota – takuhacu.
A když výcvik dokončí?
Pak nastoupí do kláštera, kde žije. Úplně nejběžnější v Japonsku ale je, že se mnich ožení a má rodinu. Takže ten život podle tradičních pravidel se nedá moc žít.
Co pak dělá? Nastoupí do civilního povolání?
Jeho hlavní pracovní náplní jsou rituály týkající se úcty k předkům, například pohřby. V Japonsku, když jde mnich v rouchu po městě, se lidé často ptají: někdo zemřel?
Dříve tomu bylo jinak?
V dobách, kdy bylo Japonsko v rozkvětu, byli i japonští mniši opravdu zapálení pro víru. Dnes je ale v mnohých oblastech v úpadku. A myslím, že jedním z důvodů je to, že mniši přestali meditovat. Dělají jen pohřby a buddhismus se vytrácí.
Vy v klášteře také nežijete. Co je vaším povoláním?
V současné době sedím v pražském buddhistickém centru za zenovou meditaci. Také učím kaligrafii a hru na flétnu šakuhači. (Edžun bere do ruky flétnu a hraje. Čajovnou se rozezní táhlé tóny.)
Zůstanete v Čechách?
Myslím, že se budu pohybovat mezi Čechami a Japonskem. Partnerka teď půjde na japonskou vysokou školu. Právě Čechám vděčím za setkání s ní. Kristýnka mě velmi podporuje. Chce, abych v buddhistickém učení šel dál do hloubky. Myslím, že takové opravdové setkání je, když nám ten druhý pomůže, abychom se stali sami sebou. Život je vlastně setkání. A kdo zažije opravdové setkání, je šťastný.
S Iečikou se mohou čtenáři setkat 19. října v táborské čajovně. Bude zde přednášet, předvede hru na flétnu šakuhači i umění kaligrafie.
Edžun Iečika
Narodil se 6. února 1948 v Beppu, ostrov Kjúšú. Studoval západní filosofii. Ve 22 letech se stal mnichem zenbuddhistické školy Rinzai (zen buddhismus je odnož buddhismu. Ve 12. a 13. století se rozšířil do Japonska a je populární i v Evropě a USA). Věnuje se kaligrafii a hře na japonskou flétnu šakuhači. Učí v Praze v Lotos centru meditaci i hru na flétnu
