Ředitel královéhradecké fakultní nemocnice Roman Prymula by mohl být spokojený. Zařízení, jemuž šéfuje, patří dlouhodobě k nejlépe hodnoceným v zemi. Nemá dluhy, boduje v anketách u pacientů i odborníků. Přesto vstoupil ředitel do letošního roku s obavami. V rozpočtu mu totiž bude chybět sto padesát milionů na platy lékařů a sester. I když je Prymula nejen světově uznávaným specialistou, ale i úspěšným šachistou, který se nerad vzdává, zdá se, že nyní začíná rozehrávat náročnou partii, ve které mu hrozí mat. „Čeká nás hodně těžký rok plný velkých úspor,“ připouští ředitel.
Na konci minulého roku získala vaše nemocnice několik ocenění. Jedním z nich je i to pro „nejusměvavější nemocnici“. Vy se ale moc neusmíváte.
Jsme rádi, že si pacienti naší nemocnice váží, že oceňují, že s nimi umíme komunikovat. Ale abychom měli spokojené pacienty i spokojený personál a stále poskytovali špičkovou péči, potřebujeme peníze. A těch nám výrazně ubude. Už teď je jasné, že nároky, které se od nás podle nové vyhlášky ministerstva zdravotnictví čekají, přesahují naše možnosti.
To kvůli slibovanému zvýšení platů lékařům?
Nejde jen o lékaře, ale o všechen zdravotnický personál. V našem případě se bavíme o částce přibližně sto padesát milionů korun. Kromě toho se od ledna zvýšila také DPH. To zdraží spoustu věcí.
Co když se vám na vyšší platy ušetřit nepodaří?
I to se může stát. Ovšem vyplatit je musíme v každém případě. Musíme hledat rezervy.
Kde?
Kde se dá. U nákupů lze ušetřit třeba novým systémem internetového obchodování. V nejhorším případě je tu varianta limitovat poskytování péče v oblasti odložitelných zákroků, což by znamenalo drobné prodloužení čekacích dob pacientů. To jsou ale zatím předčasné spekulace.
Další novinkou je možnost pacientů připlácet si za některé nadstandardní služby. Co jim nabízíte?
Opět vycházíme z normy ministerstva. Ta stanovila osmnáct nadstandardů ve třech skupinách. I když hovořit o osmnácti mi připadá trochu troufalé. Rozdíly totiž nejsou nijak výrazné. Nicméně jde o oblast očkování, nitroočních čoček a odlehčené fixace, jakési odlehčené verze sádry.
Mají pacienti o lepší péči zájem?
Není to nijak dramatické. Nejvíc to zatím funguje u fixací. Pokud jde o čočky, jedeme v mírně provizorním režimu. Ony příplatky za nadstandardy se totiž týkají materiálu. Pokud pacient zvolí lepší materiál, než jaký se užívá běžně, musí doplatit rozdíl v ceně. Ovšem v tomto případě zatím nikdo neřešil, že lepší čočky s sebou nesou jiný druh operace. Ten je mnohem nákladnější. Pacient tak sice zaplatí za lepší materiál, ale za dražší zákrok nám už peníze nikdo nedá. Pro nemocnici je takový úkon prodělečný. A pokud jde o vakcíny, tam se pacientům příplatek vyplatí snad jen u chřipky. V ostatních případech je na trhu ve skutečnosti většinou stejně jen jeden druh vakcíny.
Jste také předsedou České vakcinologické společnosti. Máme se obávat chřipkové epidemie?
Letos se klube lehce pomaleji. Navíc opět očekáváme stejný kmen viru jako v minulých letech. A ten je tak stále slabší.
A nepřeháníme to už s tím očkováním? Téměř proti všemu jsou nějaké vakcíny.
Očkovacích látek je opravdu moc. Nejsem zastáncem, abychom očkovali všechny proti všemu. Ale třeba na aktuálním příkladu příušnic se ukazuje, že očkování má význam.
Zrovna u příušnic se ale mluví o selhávání vakcíny.
Pravda je, že používaná vakcína nepokrývá ten kmen viru, který tu je. Navíc u malých dětí očkování zabírá. Problém tak může být i v tom, že účinnost látky klesá po patnáctém roku věku. Ještě letos proto chci s kolegy jednat o tom, zda očkování proti příušnicím nezesílit ještě jednou dávkou.
A co tuberkulóza?
Dlouho jsme se rozhodovali, jak tuto problematiku vyřešit. Přeočkování je špatná volba. Plošné očkování význam má. Je ale pravda, že vakcína způsobovala řadu komplikací. Navíc jsme země, kde případů tuberkulózy je málo, proto očkujeme jen rizikové skupiny.
Ceny nadstandardů se liší. V Hradci jste v mnoha případech levnější. Nemáte strach, že to vyvolá nějaké obchodní boje o pacienta?
Nemyslím, že by tu vznikla rivalita mezi nemocnicemi. Sumy by se neměly lišit v řádech desítek, či dokonce stovek procent. Pokud by k tomu došlo, mělo by je ministerstvo regulovat.
Když jsme u rivality, často se hovoří o tom, zda dvě velké nemocnice, jako hradecká a pardubická, nejsou tak blízko sebe zbytečný přepych.
Čistě z manažerského hlediska by určitě na tuto lokalitu stačila jedna nemocnice, zvlášť pokud naplno začne mezi oběma městy fungovat dostavovaná rychlodráha. Ale uvědomuji si, že to není politicky průchozí. Je pochopitelné, že Pardubický kraj chce svoji nemocnici.
Mluvil jste o úsporách. Nedávno otevřený pavilon neurologie je tak asi na dlouhou dobu poslední stavbou.
Akce, které jsme rozjeli v minulosti, chceme dotáhnout do konce. V prosinci tak plánujeme dokončit pavilon soudního lékařství a patologie.
Jaký bude osud staré nemocnice?
Dlouhodobě se odtud snažíme přestěhovat všechny pavilony a kliniky do hlavního areálu. Momentálně tam zůstává jen klinika pracovního lékařství a rehabilitace. A uvažujeme, že třeba kožní klinika by našla nové prostory právě ve staré nemocnici.
Jak moc je to aktuální?
Termín zatím není stanoven, ale mohlo by to být ještě letos. Pokud jde o další chystané změny, tento rok by měla začít přestavba dětské kliniky.
Působíte jako rozhodný manažer. Jak jste se dostal k medicíně?
V mládí jsem inklinoval k matematice a fyzice. Plánoval jsem studium teorie grafů a her na matematicko-fyzikální fakultě, ale maminka mě přesvědčila, že je třeba studovat medicínu, konkrétně vojenskou medicínu v Hradci. Nakonec jsem její přání splnil a dnes toho nelituji.
Vojenské fakultě jste zůstal věrný poměrně dlouho. Řadu let jste byl jejím děkanem. Nelitujete ani toho, že jste odešel a přijal místo ředitele nemocnice?
Byla to pro mě určitá výzva. Možnost objevit úplně jiný svět. Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že akademici jsou pro praktický život naprosto nepoužitelní. Chtěl jsem tento pohled trochu změnit. Je pravda, že v akademickém sektoru není tolik problémů, a pokud se vyskytnou, je na jejich řešení dost času. V nemocnici jde často o okamžitá rozhodnutí, ke kterým není možné se vracet. Post ředitele je nesmírně rizikový. Nevíte dne ani minuty, kdy na něm můžete skončit. Přitom s sebou tato funkce nese velkou odpovědnost. V žádném případě se ale nechci úplně odtrhnout od své původní profese. Po večerech, o víkendech a dovolených se i nadále snažím věnovat i vědě.
Jako uznávaný vakcinolog jste procestoval celý svět. Nechybí vám to?
Cestuji stále. Na přednáškové cesty jezdím ze své dovolené. Je to záležitost čistě profesionální. Letím třeba do New Yorku, odpřednáším a za pár hodin jsem na cestě zpět. Dřív jsem měl snahu se zdržet, poznat cizí kraje, ale dnes to nejde. Nemám čas ani na vakcinologii, natož na cestování.
Nějakou dovolenou ale s rodinou trávíte. Jezdíte si odpočinout k moři, nebo zůstáváte spíš v Čechách?
To málo volna, které mám, musím přizpůsobit rodině. Švagr již řadu let žije v Americe, tak o prázdninách většinou létáme na deset dnů na Floridu, kde bydlí.
Takže máte rád teplo?
To ne. Jen říkám, kam jezdíme s rodinou. Rozhodně nejsem typ, který by vydržel týden ležet na pláži. Po dvou dnech se snažím někam zmizet a něco dělat. Nemám vůbec nic proti horám a zimě. Naopak, dřív jsem hodně a rád lyžoval, ale dnes nemám čas.
Ani na vaše oblíbené šachy?
Ani na ty. S týmem Slavie se nám sice v soutěži dařilo, ale to už jsou spíše jen takové náhody.
Jak vás tak poslouchám, napadá mě, jestli má ředitel nemocnice vůbec čas stonat.
Nemá. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy potřeboval nějakou významnější pomoc od svých kolegů. Maximálně nějaká ta chřipka, ale výjimečně. Jednak se nechávám očkovat a navíc podobná onemocnění překonávám velice rychle. Ale je pravda, že asi před čtyřmi lety jsem si na horách zlomil bérec, ošklivé zranění. Vrtulník mě tehdy převážel právě do Hradce a šest měsíců jsem pak chodil o berlích. Tak jsem se vlastně seznámil s touhle nemocnicí.
To jste na tom podobně jako váš předchůdce Leoš Heger, toho také ze svahu vezli do nemocnice. Nepřemýšlel jste, že byste ho následoval a vyměnil časem ředitelské křeslo v Hradci za to ministerské v Praze?
Možná kdysi, v pravěku. Teď po všech těch zkušenostech už rozhodně ne. Myslím, že není o co stát. Jsem člověk, který rád a nahlas říká své názory, a to se dnes v politice nenosí. Proto jsem se tímhle směrem nikdy neposunul.
ROMAN PRYMULA
• Narodil se 4. února 1964 v Pardubicích.
• V Hradci Králové vystudoval Vojenskou lékařskou akademii a Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
• Na Birminghamské univerzitě v Británii získal mezinárodní atest v řízení nemocnic.
• V minulosti byl děkan Fakulty vojenského zdravotnictví a předseda oddělení epidemiologie na Univerzitě obrany v Hradci Králové.
• Je světově uznávaným odborníkem na vakcíny.
• Je předsedou České vakcinologické společnosti a předsedou poradního sboru hlavního hygienika pro epidemiologii.
• Od roku 2009 je ředitelem Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
• Je ženatý a má dvě děti.
