Největší tuzér? Dostal patnáct stovek

Vítěz táborského kola Miss servírka a pan číšník Tomáš Vekoň alias Veky chce udělat z Barda hospodu. Bude tam prý připravovat nejlepší maso v jižních Čechách.

Chce lidem dokázat, že bar Bardo už dávno není feťácké doupě. V hospodě v Palackého ulici dělá Tomáš Vekoň od dvaceti let. Lidé si ho oblíbili natolik, že ho svými hlasy poslali do krajského kola soutěže o Číšníka roku. O vítězství bojuje především se servírkami z Jindřichova Hradce a Karlových Varů.

Někdo dokonce založil facebookovou skupinu na vaši podporu. Znáte lidi, kteří pro vás hlasovali?

Neznám ani tu holku, která skupinu založila. Ale každopádně jí děkuji. A kdo mě přihlásil do Sedmičky, taky netuším. Ale hlasování jsem nakonec i prožíval. Musel jsem se smát, když jsem měl přes tisíc hlasů a Pohlreich v Praze jen sto padesát. Uvidíme, jestli ještě trumfnu tu paní z Jindřichova Hradce. Je vidět, že vítězí ti, co jsou u zdroje. Hradec u rumu a Tábor je bez debat pijácké město.

Zasloužíte si vítězství? Jak hodnotíte svoji profesionalitu?

V prvé řadě já jsem vyučený kuchař, ne číšník. Do Barda jsem nastoupil ve dvaceti. Předtím jsem vařil U Kalicha. Ale myslím, že jsem se vypracoval. Vaření mi ale chybí. Tady na zahrádce alespoň griluju, někdy se domluvím s lidmi a udělám hromadu tataráku. Plánujeme tu s majitelem kuchyň, na to se moc těším.

Když vidím vaše nadšení, neláká vás otevřít si vlastní hospodu?

Já doufám, že jednou bude Bardo moje. Kamarád majitel to tu nechce mít navždy. A říkám vám, pak tady budou ty nejlepší fláky masa v Táboře. Co v Táboře, v jižních Čechách. Zatím si nejradši vařím sám doma. Kromě rizota, které mi znechutila školní jídelna, jím snad všechno, hlavně maso. Nebo taková dobře udělaná krupicová kaše, tu miluju. V táborských restauracích se ale dobře nenajím.

Opravdu nikde?

Možná Na Schůdkách. Ale není tu v podstatě restaurace, kde by mi chutnalo vždy. Musím pochválit čínu v Palcátu. To jsou profíci, umí to, co dělají. Zabalím si cigaretu, ještě ani nezapálím a mám výborné jídlo na stole. Jinak tu máme břídily, maso neumí. Ještě k tomu tady šíleně funguje protekce. To se mi nelíbí. Profík by měl udělat dobré jídlo vždy a každému.

Takže se řídíte tím, že číšník by měl splnit zákazníkovi jakékoli přání?

Jasně. A tak to je i tady v Bardu. Někdo chce presso, my ho tu nemáme, tak pro něj zaběhnu nahoru do kavárny. Půlka hospody potom kouká, kde jsem to vzal. Když jsem ještě vařil U Kalicha, přišel chlápek, nějaký slavný módní návrhář, a po jídle chtěl šampaňské a k němu limetový sorbet. Tak jsem mu ho vyrobil. Co na tom, že není na lístku.

Za to musel být slušný tuzér.

Můj největší. Nechal mi patnáct stovek. Bylo vidět, že to zkoušel už v jiných restauracích a tam ho odmítli. V Bardu jsem dostal nejvíc asi čtyři stovky. Bylo to od chlapů, vodáků.
Takoví zákazníci jsou radost. Ale hodně je i těch protivných. Pomstil jste se někdy hostovi?
Jasně. Spoustě. Lihovka, fixa. Usne, počmárat hned. Nehty černý. Jsou to často kamarádi, známí, ale i když nejsou. Varuju je, že nesmí usnout. Jakmile nejdou probudit, vyneseme je nahoru do podjezdu a chrst na ně kýbl vody. A teď mám nejnovější trik, tu zelenou vodička z lékárny. Pěkně zelení od nás spáči odchází. Plno lidí se ale díky nám odnaučilo spát v hospodě.

Když vás někdo chce potěšit, na co vás má pozvat?

Na lahvovou třetinkovou Plzeň. Nejlepší pivo. Nikdo takové neudělá točené. Tu načnete, otevřete a už na dálku voní. Z tvrdého můžu absint a portské víno, to se vůbec v Táboře rozjelo.

Jak vnímáte táborskou hospodskou kulturu?

Všichni jsme hrozní barbaři. Až na výjimky jako Nautilus, hotel Dvořák. Tam je číšník opravdu pan číšník, všechno je tip top. I v Besedě jsou všichni vyšperkovaní. Jenže postavte pak někoho takového do Barda v pátek za bar, tak se zblázní. Tady nemáme čas ani na účtenku. Všechno jedu z hlavy, kouknu na čísla a už se mi sčítají. Takový Matrix, řádky jedou.

Co vás nejvíc štve na kolezích číšnících? Že se obohacují. Vidím na barech kolikrát, jak má panáka schovaného v ruce, hodí tam led a čtyřka je na světě. Těm říkám břídilové, že musí okrádat. Víte, jaký je rozdíl mezi číšníkem a eskymákem? Oba si postavili barák na ledu. Eskymák ho má někde na kře, číšníci si na něj vydělávají přidáváním ledu. My tomu tady v Bardu říkáme čtyřhvězdičková palírna, ale nikdo nemůže říct, že by byl kdy obraný. Ale to je často vina majitelů hospod. Když má číšník šedesát na hodinu, tak si dalších šedesát někde hold vydělá. Bude okrádat lidi, nebo majitele. My to tu nemáme zapotřebí. Za prvé máme dobré peníze a za druhé takhle to nemá být. Člověk dělá řemeslo, tak ho má dělat pořádně. I v pajzlu.