Byl to jeden z největších návratů letošního sportovního roku. Po šesti letech se ze zahraničního angažmá vrátila do Olomouce házenkářka Lucie Fabíková. Vedení klubu DHK Zora Olomouc od ní očekává jen to nejlepší. Soupeřky jí nedají ani chvíli pokoj, znepříjemňují jí na hřišti život. Fabíková to zatím nemá vůbec jednoduché. A k tomu musí stíhat výuku češtiny na gymnáziu. „Už asi pětkrát se mi podařilo usnout u opravování písemek,“ říká třicetiletá házenkářka.
Jak jste zatím spokojená s návratem do Olomouce a do mateřského klubu? V družstvu se mi líbí, jsem tam spokojená, ale trochu problémy mám s novou prací. Je to obtížné, skloubit házenou se školou. Zatím to mám tak, že se na tréninky chodím vyloženě odreagovat a vyčistit si hlavu. Za to chci moc poděkovat ostatním holkám v týmu, že mě dokážou vždycky správně naladit.
Takže na roli učitelky češtiny na gymnáziu si zvykáte těžko? Je to nezvyk. V podstatě dělám něco, co jsem nikdy předtím nedělala. Vstávám v šest ráno a spát chodím večer bezprostředně po tréninku, protože už prostě nic jiného nestíhám. Ať se snažím sebevíc. Už asi pětkrát se mi podařilo usnout u opravování písemek. Asi mi ještě chvíli potrvá, než získám tu správnou učitelskou rutinu.
Chodí vás vaši studenti povzbuzovat na ligové zápasy? Pár jich tu už bylo. Pamatuji si jednoho z nich, ten když mě uviděl, tak dlouho a zděšeně zíral. Také mi kamarádky říkaly, že seděly v hledišti vedle jedné holky a ta prý zničehonic řekla: Ty vado, tady je naše úča! Jak může hrát házenou, když učí češtinu?
Vedení klubu si od vás hodně slibovalo. Počítalo, že převezmete vůdčí roli v týmu. Jaké to je, mít tuhle odpovědnost? Myslela jsem, že si na to zvyknu, ale asi s tím budu mít problém až do konce kariéry. Je to těžké. Když děláte vrcholový sport, pořád se od vás něco očekává. V Německu jsem to zažívala taky. Klub mě koupil a jako od cizinky ode mě očekával dobré výkony. To samé v Olomouci, kam jsem se vrátila se zkušenostmi ze zahraničí a z reprezentace. Že jste v olomouckém týmu hvězdou, vědí dobře i soupeřky. Soustředí se na vás víc než na jiné hráčky? V některých zápasech si mě všímají až moc. Tolik pozornosti jsem od nich na hřišti nečekala. Jsem z toho nešťastná, nemůžu hrát svou hru. Zažila jsem tvrdou německou ligu, nepatřím mezi nějaké měkké typy. Ale třeba poslední podzimní zápas s Jindřichovým Hradcem, tam mi to už opravdu přišlo na hranici zákeřnosti.
