Neodbytné paralely s velkou krizí 30. let

Ben Bernanke

Ben Bernanke Zdroj: Repro z E15

Kniha historiků Jakuba Rákosníka a Jiřího Nohy Kapitalismus na kolenou. Dopad velké hospodářské krize na evropskou společnost v letech 1929–1934 je na pultech českých knihkupectví už skoro rok, ale čtenář má neodbytný pocit, že na ní sotva zaschla tiskařská čerň.

Jak se také jinak cítit při četbě pasáží o runech na meziválečné banky a vynucených bankovních prázdninách (čest výjimkám, třeba té československé), když se na Kypru střadatelé dožadují na pobočkách svých peněz? Co může člověka napadat při četbě o bojích mezi příznivci inflace a deflace, když jih se severem eurozóny bojuje o sílu společné měny? A koho při čtení příběhu o nedokonalém meziválečném systému zlatého standardu nenapadne odkaz na nepříliš funkční evropskou měnovou unii?

Kniha obou historiků se tak díky nepříjemnému aktualizačnímu momentu současné evropské dluhové krize čte i přes spletité odkazy a občas krkolomný jazyk jedním dechem. Pokud jste si snad mysleli, že něco víte o meziválečné velké krizi, pak vás tato kniha vyvede rázem z omylu. Hlavní autor Rákosník zjevně nechce na rozdíl od mnohých jiných vyhrávat dávno minulou (a prohranou) bitvu, spíše chce ukázat spletitost hospodářských, sociálních a politických aspektů krize. Ne náhodou na úvod cituje dnešního šéfa Fedu a experta na Great Depression Bena Bernankeho: „Veřejnost se dopouští dvou zásadních omylů při interpretování velké deprese. Prvním je přesvědčení, že burzovní krach vyvolal velkou depresi, což je absolutní chyba. A myslí si také, že to byly projekty veřejných prací, co ji ukončilo, což je také špatně.“

Bezradnost politiků

V unikátním mixu především amerických, anglických, německých a československých pramenů pak historici vykládají častou bezradnost politické reprezentace. A v tom je kniha asi nejpřínosnější. Zmiňují mnohé zoufalé evropské vlády, které se daly na deflační politiku, aby udržely neudržitelný zlatý standard. Zmiňují zoufalství F. D. Roosevelta, kterému v roce 1937 po dvou heroických New Dealech krize znovu klepala na dveře. A zmiňují i zoufalé pokusy československých vlád o kvadraturu kruhu, jak uspět s průmyslovým exportem a zároveň nepodráždit okolní státy protekcionismem tuzemských zemědělců.

Oba historici si dávají pozor na levné paralely například mezi Hitlerovými a Rooseveltovými programy veřejných prací, ale přesto přesvědčivě dokazují všeobecnou krizi víry Západu v liberalismus a naopak všudypřítomný nárůst etatistických tendencí nejrůznějšího zabarvení. Jako stopaři myšlenkového vývoje euroatlantické civilizace pak dešifrují rostoucí popularitu socialistických a korporativistických ohlašovaných nových zítřků.

Poučení zůstává neuchopitelné

Po přečtení knihy zůstává samozřejmě pachuť čtenáře, kterému autor detektivky neprozradil jméno vraha. Ale nutno přiznat, že před tím u tak spletitého fenoménu, jako byla krize třicátých let, Rákosník a Noha varují už na začátku své knihy. Jak je jakékoli trvalé poučení z meziválečné krize vachrlaté, koneckonců dosvědčují sami autoři na poslední stránce, kde citují ekonoma Pavla Kohouta, že krize přinesla USA a potažmo Západu stabilní bankovní sektor. Ehm, tato slova z roku 2004 už nevypadají o dekádu později tak průkazně. Ale to na přitažlivosti knize o skoro 80 let starém zoufalém hledání té správné odpovědi na krizi rozhodně nic neubírá.

J. Rákosník, J. Noha: Kapitalismus na kolenou. Dopad velké hospodářské krize na evropskou společnost v letech 1929–1934 Nakladatelství: Auditorium, 2012