Neskutečný pocit z létání za drakem

Petr Pecháček z Frýdku-Místku přes rok doma moc nebývá. Kvůli kitingu jezdí po celém světě. Vždycky se vydává tam, kde jsou zrovna nejlepší podmínky pro kitování.

Co to vůbec je kiting?
Je to sport, ve kterém se využívá řiditelných draků tak, aby člověka táhli. Je to verze plachtění. Kitovat se dá celoročně. V závislosti na terénu měníte dopravní prostředek. Na vodě je to většinou kitová deska nebo surf. Na sněhu lyže nebo snowboard. Na souši bugina nebo mountainboard. V začátcích si kiting získal pověst adrenalinového sportu. Vybavení ale prošlo velkým vývojem, a tak dnes mohou na rekreační úrovni provozovat kiting téměř všichni bez rozdílu věku.

Jak dlouho už se tomuto sportu věnujete? Proč jste se rozhodl právě pro něj, když je tak neobvyklý?
S kitesurfingem, čili na vodě, jsem začal před pěti lety. To už jsem měl nějaké zkušenosti z ježdění na suchu a na sněhu. V té době jsem jezdil světový pohár na mountainboardech, což je terénní deska s velkými kolečky. Podařilo se mi sehnat několik draků, se kterými jsem si začal hrát. V ten okamžik jsem propadl závislosti. Pocit z ježdění a poté létání za pomoci draka je neskutečný.

Čeho je ke kitingu zapotřebí?
Nejdůležitější částí výbavy je kite neboli drak. Ten se dá pořídit od dvaceti tisíc korun. Záleží na značce a velikosti. Je to největší investice. Pro začátek stačí jeden. Pokud se do toho člověk skutečně zažere, tak postupem času přibudou další. Pokud o draka pečujete, vydrží i několik let. Nezbytný je také trapéz, kterým se k draku připoutáte. Poslední věcí je deska, lyže nebo cokoli jiného, na čem chcete jezdit.

Momentálně jste v Egyptě. Musíte kvůli kitování hodně cestovat, nebo se dá trénovat i v Česku?
Místa občas měním podle sezony. Podle toho, kdy kde fouká. V Česku se dá kitovat například na jezerech. Já jsem tam však nikdy nejezdil. Vracím se většinou jenom na zimu, během které provozujeme snowkiting, a než napadne sníh, tak landkiting. Postupně jsem kitoval už na čtyřech kontinentech. Nejvíce mě nadchnul Karibik. Tam nyní většinu roku bydlím. Cestování mi zabere spoustu času. Doma se moc nezdržuju, ani když jsem v Česku, protože pořád někde honím vítr.

Co tomu říká rodina a vaši nejbližší, že jste skoro pořád pryč?
Rodina si už docela zvykla. Zvolil jsem si cestu a jdu si za svým. Známé moc nevídám, ale zato jich mám plno po celém světě. Akorát je trochu problém udržet s nimi kontakt.

Dokážete se kitováním uživit, nebo ještě musíte chodit do práce?
Živím se jako profesionální instruktor kitesurfingu. Učím lidi kitovat. Většinou jsem zaměstnaný v nějaké kitové škole. V zimě jsem učíval jízdu na snowboardu, ale poslední dobou jsem od toho upustil, protože kvůli kitování na to nemám čas.

Zažil jste už něco, na co se nedá zapomenout?
Mám spoustu zážitků. Každá cesta nebo výlet nějaké přinesou. Vždycky je to malé dobrodružství. Potkávám spoustu nových lidí, míst a kultur. Občas je to i hodně náročné. Když po dlouhé cestě čekám s těžkými zavazadly na letišti, protože má letadlo zpoždění, říkám si, že bych se na to všechno i vykašlal. Navíc když nepřeje počasí a vůbec nefouká. V momentě, kdy se situace obrátí, je hned všechno jinak. Stačí, abych se vyřádil na vlnách, povedlo se mi pár triků a spatřil několik delfínů. Takové dny bych nevyměnil za nic na světě.

Je tento sport nebezpečný?
Pořád je to extrémní sport, takže zranění mohou přijít. Stejně jako u jiných sportů. Naposledy jsem měl zvrtnutý kotník ze špatného přistání po triku. Jinak to byly spíše drobné úrazy v porovnání s těmi, které jsem si udělal u jiných sportů.

Jakých úspěchů jste už dosáhl?
Nejvíce si cením loňského pátého místa na Snowkitemasters 2010 ve Francii. Největší radost mám z výhry Aruba Hi-Winds 2010.