Ještě nedávno žebral s kelímkem na drobné u kostela svaté Máří Magdaleny v Masarykově ulici. Dnes prodává časopis Nový prostor vedle stánku na Moravském náměstí. Čtyřiašedesátiletý Alois je bezdomovec, mluví pomalu, potichu a oči při tom klopí k zemi. Své příjmení neprozradí.
„V Brně nejsem ještě ani rok. Přišel jsem z Prahy po tom, co jsem tam dostal od strážníků pokutu tisíc korun za žebrání. V Brně se v té době žebrat smělo,“ říká muž. Ne na dlouho. Od 4. června zastupitelé vyhláškou žebrání ve většině ulic centra města zakázali. Alois splácí dluhy a dlouho marně hledal práci. Kdyby neměl štěstí, žebral by v Brně i přes zákaz.
„Už jsme jej dvakrát vyhodili. Když se za něj ale přimluvily hned čtyři Brňanky, že je to slušný člověk, vzali jsme jej zpět. Teď patří mezi nejlepší prodejce,“ říká Ivana Matoušková z Nového prostoru.
Do práce Alois vstává v půl sedmé ráno, stanoviště vedle novinového stánku na Moravském náměstí opouští v deset hodin večer. „Dopoledne jsem prodal dvacet a odpoledne dalších dvacet časopisů,“ říká s únavou v hlase důchodce. V jedné ruce si odnáší skládací židli, v druhé dvě igelitové tašky. „Přespím na okraji města, to je mnohem bezpečnější než v centru,“ říká Alois. Dnes si prodejem časopisu vydělal čtyři sta korun.
Alois vyrostl nedaleko Zlína. „S otcem jsem postavil dům, ale rozhádal jsem se s bratrem. Potom jsem domov opustil,“ vzpomíná prodejce.
Ve vězení byl Alois podle svých slov poprvé na vojně, potom ještě mnohokrát. Nechce být konkrétní, ale odseděl si přes deset let. „Naposledy jsem dostal osm měsíců za to, že jsem ukradl jednorázový strojek na holení,“ tvrdí muž. Život na ulici je pro muže, kterého sužuje několik nemocí, drsný.
„V květnu jsem se zpozdil a opilý vrátný mě nepustil do azylového domu. Musel jsem spát na hlavním nádraží, kde mně prořízli kapsu dva cikáni a okradli mě,“ říká muž.
Vězení, věk, nemoci
Skromný důchod i výdělek z prodeje časopisu pohltí Aloisovy dluhy. „Doteď dlužím patnáct tisíc korun za pobyt ve vězení, kde jsem kvůli nemoci nedostal práci. Splácím i půjčku na dům, který už není můj, a další půjčky,“ říká muž. Pozvání do restaurace Alois odmítá. „Zbytečně drahé. Nejmilejší je mi čerstvý chleba,“ říká muž.
Mezi brněnskými bezdomovci podle Aloise panuje nevraživost. „Do azylového domu chodím v nezbytném případě, když se potřebuji umýt. Raději budu v klidu na ulici než s těmi lidmi,“ říká Alois. Ačkoli už není žebráky hlavně v České a Masarykově ulici tolik vidět, i podle Aloise žebrají dál. „Žebráci berou bohužel prodejcům Nového prostoru kšeft,“ upozorňuje Matoušková. Březnové sčítání žebráků ukázalo, že je v Brně stejně jako Alois bez domova už 1354 lidí.
