Nesmím si myslet, že jsem všemohoucí

Když někde hoří, srazí se auta nebo kvůli orkánu popadají stromy, je u toho. Třiatřicetiletý Petr Svoboda pracuje v Jindřichově Hradci jako profesionální hasič. Díky svému zaměstnání si splní i klukovský sen. Chtěl být totiž řidičem náklaďáku.

Narodil jste se v roce se dvěma sedmičkami, přináší vám štěstí?

Z pohledu štěstí jsem na to nikdy nekoukal. Na numeriku nevěřím. I když občas vsadím sportku, tak dávám náhodná čísla. Ale moc to nepomáhá. (směje se)

Tři roky pracujete u profesionálních hasičů. Přál jste si to už jako malý kluk?

Do hasičského kroužku jsem chodil už na základní škole, ale spíš jsem chtěl jezdit s auty. Těmi velkými. Jenže na ně nemám řidičák. Ale díky své práci si ho zanedlouho udělám. Když jsem byl malý, hrál jsem si s takovou tou klasickou oranžovou tatrovkou, kterou měl každý. Tak si ji vyzkouším doopravdy, protože ji u hasičů máme.

To znamená, že jste původně nechtěl být hasičem?

Napadlo mě to až v šestadvaceti. Předtím jsem se vyučil zedníkem a mám taky stavební průmyslovku. Dělal jsem zedničinu i mistra na stavbě. Ta práce mě bavila, ale pak přišlo období, kdy jsem byl hodně na cestách. Ve stavebnictví je to normální, ale mě to začalo vadit. Našel jsem si přítelkyni a chtěl založit rodinu. Což při tom cestování šlo těžko.

Na přijetí k hasičům jste ale docela dlouho čekal.

Čtyři roky tam moje žádost ležela. Pak jsem jednoho dne dostal dopis, abych nastoupil. Měl jsem radost, ale na druhou stranu to nepřišlo zrovna vhod. V tu dobu jsem dělal na živnost ve stavebnictví a měl jsem docela dobré peníze. Když jsme to tak doma spočítali, pohoršil bych si. Ale pořád převažovaly klady, mohl jsem být s rodinou. Teď nelituji, jak jsem se rozhodl.

Vzpomenete si na váš první výjezd k požáru?

Bylo to v Klenově. Hořela stodola, kde bylo dřevo, sud s naftou a traktor. Prostě samé hořlavé věci. Postupovalo to rychle. Tak rychle, že jsem se ani nestačil bát. Naštěstí se nám podařilo ochladit obytnou část domu, takže plamen nepřeskočil. I tak jsme nemohli zachránit všechno, to prostě k té práci patří.

Jako hasič musíte vyjíždět i k autonehodám. Pamatujete si nějakou výjimečnou?

Zrovna tu nedávnou u Kardašovy Řečice. Osmnáctiletý kluk chtěl kvůli holce spáchat sebevraždu a najel do stromu. Vystříhali jsme ho a vrtulník ho převezl do Budějovic. V takovou chvíli si člověk nesmí myslet, že je všemohoucí a že stačí na zraněného sáhnout a on bude chodit. Musíme udělat maximum, co jde, ale zároveň se na to dívat reálně. Pokud by to tak nebylo, je to na psychologa.

Je vám třiatřicet, stačil jste si splnit za tu dobu nějaký svůj sen?

Postavili jsme s partnerkou dům v Příbrazi, ten jsem chtěl mít vždycky. Co šlo zvládnout, tak jsme si dělali sami. A co bych si ještě rád splnil? Asi windsurfing a potápění. To mě v poslední době opravdu hodně láká, ale letos už to nestihnu.

Petr Svoboda

Narodil se 16. června 1977 v Nové Včelnici
Vyučil se zedníkem a vystudoval stavební průmyslovku
Tři roky pracuje jako profesionální hasič v Jindřichově Hradci
S partnerkou a synem žije v Příbrazi