Netopýr. Velkolepá podívaná
Straussova opereta Netopýr patří k velkým hudebním divadlům jako hrby k příslovečnému velbloudovi. Plzeňské divadlo ji na svém repertoáru nemělo dlouhých dvacet let. Poslední únorovou sobotu se sem tahle historka o jedné vydařené odplatě za opilecký žertík vrátila. V úpravě a režii Petra Novotného. Prolog? Činohra Nový Netopýr se však od titulu, který plzeňské publikum vidělo v historii celkem šestnáctkrát, znatelně liší. Petr Novotný sáhl do hudební složky, odstranil nadbytečná čísla a vrátil Netopýra k jeho původní podobě, k vaudevillu. A tak diváky nevítá známá a straussovsky nezaměnitelná předehra, ale činoherní prolog.
Ten se v průběhu večera vrátí ještě několikrát v podobě intermezz, která zklidňují rozjetý a rozjásaný děj a zavádějí diváky o mnoho let dál, do doby po smrti Gabriela von Eisenstein, kdy jeho vdova prodává divadlo. Se samotným dějem tyto sekvence nějak nesouvisejí, ani nepřinesou žádné rozuzlení. Bronislav Kotiš v masce stařičkého doktora Falkeho navíc působí spíš jako Horác Hogofogo z Limonádového Joe, když se vydává za nevidomého ladiče pian.
Takže se tu divák dozví vlastně jen jediné: že madam Rosalinda ty hodinky svému manželovi nikdy nevrátila. Zajímavou změnu si režisér dovolil i v případě nejtajuplnější postavy příběhu: obvyklý princ Orlovský se proměnil v kněžnu Orlofsky, která je ovšem oblečena do mužských šatů. Role, kterou autoři napsali už jako takzvanou kalhotkovou, tedy obsaditelnou mužem i ženou, si tedy dál ponechává své tajemství. Velká opereta, jakou Netopýr je, si žádá i velké obsazení. Doby, kdy plzeňské divadlo disponovalo rozsáhlým klasickým operetním ansámblem, jsou už nenávratně pryč. A tak je zapotřebí sáhnout do opery i do jiných divadel. Díky tomu se na scéně potkávají někdejší hvězda plzeňské operety, pěvecky i herecky výborný Jan Ježek coby Gabriel von Eisenstein, vynikající a půvabná Zuzana Kolářová jako jeho žena či Stanislava Topinková Fořtová jako dráždivě dekadentní kněžna Orlofsky. Škoda jen, že po pěvecké stránce jí tato role příliš nesedí. Pěveckým překvapením je pak výkon Michaely Noskové v roli komorné Adély.
Dokazuje jím, že i televizní show, jako je Superstar, mohou nalézat skutečné talenty, schopné přesvědčivého hereckého výkonu i velmi slibného výkonu v nelehkém oboru operetního zpěvu. V roli ředitele věznice Franka se při premiéře představil Dalibor Tolaš – obvyklá posila z operního souboru, jež v sobě nezapře po otci zděděnou operetní krev. Rovnocenným partnerem mu v závěru příběhu je Jiří Untermüller coby opilý dozorce Frosch. Netopýr se vrátil na jeviště Velkého divadla ve velkém stylu. Výpravné, vpravdě operetní kostýmy Romana Šolce, uměřená scéna Ivo Žídka. Nechybí ani početný sbor a noblesní taneční čísla. Diváci, kterým právě takový kus na repertoáru plzeňského divadla scházel, jím budou jistě nadšeni.
