Nevěřící barbaři

Vše svaté je mi svaté, ač nejsem věřící. Proto je pro mne, a předpokládám i pro většinu ateistů, naprosto nepochopitelné chování zlodějů, kteří se nezastaví před ničím. Posledním příkladem je „červený kostel“ v Ústí nad Labem. Milionová investice do opravy varhan přišla vniveč. Stačila jedna výprava zlodějíčků. Štěstí v neštěstí, že neskončily ve sběrně, jsou „jen“ poničené. Nebo příklad z litoměřického hřbitova. Normálně smýšlejícího člověka zamrazí, když se dozví o vykradení hrobky bývalého litoměřického biskupa. Nemusím věřit v Boha, abych před ním měla úctu a respekt. A tak mě napadá, jak to mají vůbec se svědomím ti, kteří znásilňují svatá místa? Nebo je vidina lahví piva silnější? V případu ústeckých varhan nemohlo jít podle laických indicií o znalce. Ti by se nechovali jako barbaři. Po nás potopa. Ať se třeba smažíme v pekle.