Nevidomé vodí po městě hlásiče

„Jsou líní to zapnout nebo tvrdí, že to neumí a já mám pak problém poznat správnou tramvaj.“ Nevidomý Jiří Švábek si stěžuje na řidiče tramvají.

Stojí na zastávce U Hamburku, potřebuje rozlišit linku číslo jedna a dva. ´Vysílačka´ v jeho ruce by měla spustit hlasovou odezvu. „Linka číslo jedna, směr Slovany. Tak by to mělo znít,“ deklamuje nevidomý masér. Podle něj jsou touto moderní pomůckou pro nevidomé vybaveny všechny vozy městské hromadné dopravy. „Řidiči jsou povinni je mít v provozu. Máme eminentní zájem, aby fungovaly, žádnou konkrétní stížnost jsme ale nezaznamenali,“ říká dopravně provozní ředitel dopravních podniků Václav Zikmund.

Ze zastávky se masér vydává i se svým psem Ronym do podchodu k vlakovému nádraží. Sejde dolů a ovladačem spustí majáček. Ozývá se hlášení z nejbližšího východu upozorňující, jakým směrem se může vydat. „Zase, bylo by to fajn, kdyby se nestalo tohle,“ varuje a posune se zhruba o deset metrů směrem do středu podchodu. Mačká znovu tlačítko – a ozvou se snad čtyři hlasy najednou, každý z jiné strany a láká svým směrem.

„Já se tady vyznám, takže to zvládnu. Ale nevidomí přicházející poprvé bez cizí pomoci, ti by se z toho asi zbláznili,“ připomíná s úsměvem Švábek.